Americký priateľ

...zřejmě pokus o artovou variaci...asi...výsledkem je podivnej hybrid...první polovina mě iritovala svou tzv. evropskou náladovostí...Wenders tu látku intelektualizuje... i přes vizuál, který ostentativně dává najevo svoje lavírování na hraně umělečna a kýče ( dokud jen pracuje svýraznými barvami, tak se na to kouká docela dobře, ale některý kašírovaný obrazy mi přišli jaksi mimo...prostě jsem nechápal, co mi tim chce autor sdělit...a tenhle pocit jsem měl vlastně u celého filmu)...tady mě to ale ještě tak neiritovalo, protože to má určitou dramaturgickou čistotu a sevřenost...první žánrová scéna v Metru je překvapivě solidní....druhá se z nadějného začátku překlopí v jakousi podivnost - doteď nevím, jestli to bylo myšleno vážně nebo parodicky nebo oboje ( Hitchcock např. často spojuje polohu thrillerovou, bizarně komediální a morbidní, ale umí ty prvky propojit, tady to působí jenom divně )...a závěr už šel plně mimo mě...to už je jenom taková podivná plochost...konstrukt, který neví, o čem vlastně vypráví a jestli má být žánrovkou nebo uměním...Wenders nepřistupuje k žánru zevnitř, se znalostí jeho atributů, ale zvenčí - jako k hračce...neumí s ním pracovat na větší ploše, neumí mu propůjčit ryzost, oživit ho...v tomhle směru na mě daleko plnokrevněji a v důsledku i existenciálně tísnivěji působí klasické adaptace Highsmithové - Cizinci ve vlaku nebo Talentovaný pan Ripley...tenhle způsob kinematografie se mi naopak jeví jako poněkud nešťastný... (30.08.2011)

Jistěže je to thriller o tom, jak se nemocný, ale čistý (nevinný, nicméně nemocný) člověk nechal zkorumpovat jedním práskaným i zoufalým, po čistotě a nevinnosti toužícím mafiánem... Ale je to taky nádherná metafora o tom, jak se evropský film nechal svést ke komerčnosti (tedy k filozofii výdělku, spíš než ke snaze o umělecký efekt) filmem americkým -- který ovšem po evropské "čistotě" nepřestává pokukovat a zpytovat svědomí... Něco takového se jen tak nevidí. Ty obrazy -- a ty "obrazy"... Lze snad vyjádřit filmové políčko rafinovaněji než rámem obrazu -- malovaného plátna? A už na začátku je tam ta "aukce" -- licitování o americké umění, nebo řekněme americký styl, kterým jsou Evropané uchváceni, přestože hodnota díla je přinejmenším sporná... Bravo, mistře obrazů Wendersi! A díky LK, že tohle monumentální, nicméně tajnosnubné dílo vydaly v přijatelné podobě... (30.12.2008)

Osobitá noirová kriminálka si plyne v pomalém tempu s důrazem na realističnost akce i vhodně obohacující rodinnou linku, aby o to více Wenders několikrát překvapil lehce podivným vyústěním. Všechny tři hlavní postavy si zachovávají určitý kus tajemna a ač se film chvílemi výrazně soustředí na jejich psychologii, stejně každý z protanogistů minimálně jednou záhy překvapí zcela neočekávatelným konáním. Chvílemi mi to svým „ujetým“ nádechem s kouskem tajemna (a zároveň tou vizí prostředí, kde se vražda stala normální, téměř každodenní záležitostí) připomínalo Blierův Studený bufet, i když nenechte se zmýlit, ve Wendersově filmu je humoru naopak velmi pomálu. Jako milovník kvalitního krimi ze staré školy jsem se i zde hodně bavil, pánové Hopper a Ganz mi ve svých osobitých rolích dobře sedli a ocenil jsem i propracovaný vizuál. Nicméně souhlasím s výtkou mnoha spolukomentujících ohledně několika až zbytečně natažených dlouhých scén, v nichž i film s tak podmanivým dějem a dobře budovanou atmosférou chvílemi ztrácel na napětí. 80% (viděno v rámci "Challenge Tour 2021" – 30 dní se světovou kinematografií) (25.03.2021)

Asi to bude i tím, že se jedná o můj nejmilejší žánr, ale tento noirový mysteriózní psychothriller se mi líbil až překvapivě moc. ,,Překvapivě", protože od Wima Wenderse, tvůrce pomalých, uměleckých, jaksi introvertních filmů jsem takový nářez nečekal a trochu jsem se bál, aby nešlo o krok vedle. Wenders kamerou úplně maluje a povolání hlavního hrdiny (vyráběč rámů) tak dostává symbolický význam. Wenders má cit pro detail a nádherné aranžování scén, celým filmem tak prostupuje nevyjádřitelně zajímavá atmosféra. Jen dva příklady (trochu spoilerového charakteru): 1. Po scéně vraždy ve vlaku, v největším napětí, projíždí vlak tunelem a z postav náhle vidíme jen obrysy. 2. Když se Jonathan dozví, že podle krevních testů brzy zemře, jistý gangster si kousek dál zkouší jakoby nic hrát podivné melodie na piáno... Jsou to zdánlivě jen drobnosti, ale právě ty dělají v mých očích z obyčejné kriminálky umělecké dílo. Americký přítel působí trochu jako by natočili Wenders, Lynch a Hitchcock společně jeden film. Vzhledem k tomu, že všechny tři mám moc rád, je pro mě hodnocení tentokrát zcela jednoznačné. (16.01.2012)

Tohle je pro mě film, který je přesně na pomezí toho, že by to mohlo být skvělé, a toho, že je to prostě jenom dobré. Wim Wenders má jistou a dobrou režii, ale nic to nemění na tom, že mě to v některých momentech nudilo. Herecky ale v podstatě nemám co vytknout. Hercům se daří budovat atmosféru v souladu s prostředím a s režisérskými záměry. (04.11.2015)