Obsahy(1)
Jitka Molavcová, žena mnoha talentů, platí již pět dekád za neokázalou stálici hudebního, filmového a především divadelního světa... Výstižně popsal osobnost Jitky Molavcové vynikající hudební kritik Jiří Černý: „Řekněme, že by šílený manažer dal inzerát: Hledám dívku, zpěvačku a herečku, kytaristku a banjistku, saxofonistku a trumpetistku, krásnou i šikovnou, lyrickou i komickou, naivní i zhýralou, zářivou jak z Broadwaye, ušmudlanou jak ze zemljanky, pružnou, humpoláckou, schopnou hrát nejméně 25 let v jednom divadle, ne víc jak 34 představení měsíčně. Platím v korunách! – Život dal ještě překvapivější odpověď: Jitku Molavcovou.“... Ano, tohle všechno reprezentuje a v sobě nese v civilu skromná, nenápadná osůbka s překvapivě bohatým vnitřním životem, s obrovským charismatem, nepopiratelným charakterem, okouzlující partnerka Jiřího Suchého. Dokument Olgy Sommerové je intimním portrétem této všestranné osobnosti, kterou poznáme mimo světla reflektorů a divadelních prken. Je to vedle Giulliety Masiny další podoba křehké Gelsominy z Felliniho Silnice. (Česká televize)
(viac)Zaujímavosti (3)
- Melodie, která podkresluje závěrečné titulky, je z filmu La Strada z roku 1954 od skladatele Nino Roty. A také se jedná o odkaz na to, že Jitka Molavcová je přirovnána k herečce Giuliettě Masiny, která v tom filmu hraje. (sator)
- Báseň, kterou Jitka Molavcová recituje, je sonet č. 66 od Williama Shakespearea: „Znaven, ach, znaven vším, já volám smrt a klid, když vidím zásluhy rodit se na žebrači, a bědnou nicotnost zas v nádheře se skvít, a víru nejčistší zrazenou v hořkém pláči, a zlatý vavřín poct na hlavách nehodných, a dívčí něhu, čest, servanou v okamžiku, a dokonalost pak, budící už jen smích, a vládu ve zchromlých pařátech panovníků, a jazyk umění vrchností zmrzačený, a blbost, doktorsky radící rozumu, a přímost, zvanou dnes hloupostí bez vší ceny, a Dobro, zajaté a otročící Zlu, tím vším, ach, unaven, já zemřel bych už rád kdybych tím nemusel i lásce sbohem dát.“ (sator)
- Natáčelo se i v pivovaru Regent Třeboň, který byl založen roku 1379. Historicky nejstarší zařízení na výrobu piva zde vlastnila již v roce 1367 augustiniánská řeholní kanonie. Dále se točilo ve sklepení zámku Litomyšle a v expozici „Srdce pro Václava Havla“, vytvořené Lukášem Gavlovským a Romanem Švejdou z více jak dvou tun vosku ze svíček zapalovaných k uctění památky Václava Havla. (sator)