Ima, soko ni iru boku

Kluk jménem Shu cestou z tréninku náhodou potká zvláštní "dívku" jménem Lala Ru. Následně je spolu s ní teleportován na pouštní planetu, kterou se snáží ovládnout tyranský vládce král Hamda, ten ke svým plánům Lala Ru nutně potřebuje. Shu se pokouší Lala Ru zachránit, ale je uvězněn... ___ Zápletka mírně připomíná Escaflowne, i zde se pozemšťan dostane na cizí planetu. Ovšem zatímco Escaflowne byl seriál především pro ženy a dívky (stylem kresby, romantickými prvky), Now and Then, Here and There je válečná sci-fi. Navíc docela krutá, asi málokdo by si přál si prožít to, co některý z hrdinů. Je to sonda do duše a mysli, kolik psychické zátěže snese člověk, než se zblázní a podlehne okolnímu šílenství? ___ Celý příběh je velmi působivý a vtahující. Postavy jednají poměrně logicky, věřil jsem tomu, co a proč dělají (s přihlédnutím k tomu, že to jsou děti, samozřejmě). Animaci se povedla, ale IMHO jaksi na úkor kresby a designu, které mi občas připadaly jednodušší (ale nevadí to). Hudba Taku Iwasakiho skvěle vystihuje dusnou atmosféru seriálu. ___ Co říct závěrem: asi žádný anime seriál, co jsem dosud viděl, se mi ještě tolik nevryl do mysli a paměti. Mnoho silných momentů a některé takové, že i jen při vzpomínce na ně mě mrazí v zádech. (03.11.2003)

Ďalšia anime legenda, idúca dosť mimo mňa. Na rozdiel od oslavných komentov v tomto profile si vôbec nemyslím, že Ima soko ni iru boku má výborný scenár a skvele napísané postavy. Scenár je veľmi jednoduchý a rozhodne mi mnoho scén z tohto seriálu v hlave nevydrží. Jedno sa mu však uprieť nedá, a síce to, že všetky (relatívne) šokujúce scény sú veľmi funkčné a necítiť z nich samoúčelnú snahu o šokovanie diváka. jednoduchý scenár dokážu vo veľa prípadoch zachrániť umne napísané postavy príbehu, Ima, soko však má tieto postavy len dve. Ak sa totiž pohybujem na tenkom ľade akejsi pseudoreality snažiacej sa ukázať hrôzy vojny na civiloch a z toho vyplývajúce dopady na psychiku, musím načrtnúť postavy uvažujúce realisticky a pragmaticky. A tu je kameň úrazu. Pokiaľ sa na palube Hellywoodu pohybuje mnoho relatívne schopných vodcov a veliteľov, nechápem ako je možné, že im vládne taký idiot, ktorého vodcovské schopnosti sú absolútne na nule a správa sa ako rozmaznané päťročné decko, čo musí vidieť i najmladší z jeho vojakov a nikto z nich ho proste elegantne neodstrelí. Ktorákoľvek z vedľajších postáv na hellywoode by bola lepším leadrom tohto tábora príbehu. Terno nie je ani hlavný hrdina, ktorý je pacifistom až za hrob (bez urážky, ale pacifizmus nie je reálnou, ale skôr deklarovanou súčasťou japonskej povahy) a tento jeho postoj prakticky neovplyvní ani niekoľko tragédií v jeho okolí. Jediné postavy, ktoré pre mňa „žili“ boli Sara a „Sister“ predstavujúce pre mňa prijateľné typy správania sa civilov vo vojne. Seriál je napriek jednoduchej kresbe postáv dosť slušne naanimovaný, režisérsky však nie veľmi zaujímavý, skôr štandardný. Dávam slabšie štyri hviezdy, len vďaka tomu, že rovnaké bodové hodnotenie dostal i Evangelion, ktorý je ďaleko väčšou „vtákovinou“. 7/10 (12.12.2007)

Slušný seriál, nikoli ovšem seriál vynikající. Protiválečná agitace je v japonském anime hodně častým tématem a tady věru není zpracována špatně - rozhodně na mě nepůsobila nijak zvlášť nuceně a rádoby slzupudně (ještě teď mě při vzpomínce na příšerný Hrob světlušek bolí hlava), i proto mě ale dost mrzel závěr, který mohl být při opačném vyznění tu seriálovou intenzitu a depresi velice silně podtrhnout. Co mi však vadilo ještě mnohem víc jsou některé psychologicky pochybně rozpracované postavy - o retardované postavě Hamdy a nepochopitelných reakcí lidí okolo na něj se rozepsal už Marius a o mnoha dalších postavách by se dalo mluvit podobně, byť už to v jejich případě není až tak velký etrém. I přesto, "Now and Then, Here and There" stojí za těch pár hodin sledování, ať už kvůli zajímavému (i když jen lehce načrtnutému) prostředí, slušné atmosféře a hlavně až na pár výše zmíněných věcí docela uvěřitelnému příběhu. 8/10 (26.11.2009)

Z počátku zajímavě načatý příběh se zhruba po třech dílech zvrhne v těžce účelový útok na divákovy emoce, jako by si autoři řekli, že mu musí za každou cenu ukázat, kam až je možné zajít v zobrazení nevinně trpících. Má tím být dokumentován jakýsi pofidérní pacifismus, který však z úst japonských tvůrců vyznívá více než trapně. Stejně tak jako ztotožnění hlavního nepřítele s Amerikou (metonymie Hellywoodu). Jednání postav a příběhové linky se pak většinou přizpůsobují této schematické myšlence, díky čemuž se vše stává stereotypní a předvídatelné v tom smyslu, že přihodit se může prakticky cokoli a diváka by na konci ani nepřekvapilo, kdyby se nemluvňatům trhaly hlavy. Soucit s hlavními hrdiny je tak nahrazen letargií a nezájmem o jejich osudy. Mrzí mne to o to víc, že se mi na konci prvního dílu vybavila stařičká hra Another World a já očekával podobně poutavý příběh. Některé detaily jsou zkrátka velice hezké, ale výsledek je bohužel značně prvoplánový. - - - * a 1/2 (06.02.2008)

OK, bude to hodně subjektivní: Spousta anime ze žánru shounen (pro školáky - chlapce) má hlavního hrdinu, který neumí mluvit. Umí totiž jen ječet a vřískat, a dabuje ho postarší dáma. Což mi někdy nevadí, někdy zato hrozně. Tady jsem chvilku pátral, co má ta paní za problém, a vím: Má to ze svého dabování Pokemonu. Další, co mi vadí -- dílko je mírně řečeno inspirované Conanem, chlapcem budoucnosti. Onen seriál mám dost rád, a nepotěšilo mě to. Také bych ocenil nějakou poetiku při vší syrovosti; je tak nějak zcela bez elegance (proti třeba zmiňovanému Hrobu světlušek...). Konec subjektivity. (03.12.2011)