Šinseiki Evangelion

Tak tahle manga má vše, co si lze jenom přát... Ze začátku příběh, který vás nutí dívat se na další a další díly, abyste věděli, jak vůbec dopadne váš oblíbený hrdina a posledních pár dílů je to psychologické rozebírání jednotlivých postav, ve kterém se ze začátku člověk ztrácí, ale na konci je mu jasné jednání každé z hlavních postav... Vřele doporučuji... (18.08.2008)

Rozhodně se nejedná o přeceňovaný seriál. Spíše valnou většinou nepochopený. Zprvu se zdá, že se jedná o obyčejné mecha-anime, jenže opak je pravdou. Anime je totiž přímo procpané filozofickými otázkami, symboly a důležitou roli tu hraje psychologie všech postav. Body odebírám za to, že jsem se zpočátku nudil a k dalším dílům jsem se tak trochu nutil, za což mohl hlavně hlavní hrdina. Všechno ale nakonec zapadá do sebe a dává smysl. I to, proč je Shinji takový, jaký je. Nutno dodat, že bez shlédnutí EoE přicházíte o to nejdůležitější. Sečteno, podtrženo - EVA je jedno z nejtěžších, nejhlubších a nejpromakanějších anime, co jsem kdy viděl. Není ale tím nejzábavnějším. 7.5/10 (16.07.2010)

Prvých trinásť dielov mi to prišlo ako generické animé, ktoré má všetky atribúty jeho slávnejších predchodcov alebo nástupcov. Až ku koncu, kedy zápletka začala nadobúdať jasnejšie tvary, som si začal uvedomovať, že sa jedná o ďalšie filozofické animé s veľmi silnou myšlienkou, ktoré je dokonca natoľko inteligentné, že ju nevysvetľuje po lopate a necháva diváka nech sa so symbolizmom, motívmi a aj samotnou myšlienkou zoznamuje postupne a s vlastným úsilím. Čím bližšie sme koncu, tým viac sa z tradičných mecha súbojov a ecchi momentov presúvame do artovej roviny, ktorá je plná úvah a podobenstiev. Takže spokojnosť, hoci som sa k tomu dostal trošku neskôr a taký ten boom okolo toho ma výrazne obišiel. Stále mám radšej Ghost in the Shell. Ale určite si chcem pozrieť všetko, čo tento fikčný svet ponúka. Na nejakej, zatiaľ mnou nedefinovanej rovine, mi totiž ten svet prišiel v mnohom sympatický. (09.06.2022)

Pro začátek bych řekl, že nejsem velký fanoušek anime, ani nekoukám od rána do večera na seriálu, jejichž názvy nedokážu přečíst na tož přeložit. NGE mě však hodně zaujalo. Podle někoho je to kult, ale já to bral prostě jako výrazný seriál na poli anime a byl jsem tak (většinou) spokojen. Taková Asuko mi bohužel pila krev od první chvíle a tajně jsem fandil Andělům:). Přes pěknou řádku "vypůjčených motivů" (2001, zvony BB, atd.) působí NGE jako originální záležitost, která se snaží působit i hodně chytře. Filozofickou stránku nechám na lidech, kteří to viděli 10x a jsou schopni to sledovat v originále. Určitě tu však myšlenky jsou, některé zajímavější, některé méně, některé přehnané, některé k ničemu, ale o úplné prázdnotě mluvit nejde. Spíše mi chvílemi vadil styl, kdy je divákovi až vnucována hloubka tématu. I když to není základ anime, akce je skvělá, mě hodně bavila, stejně jako samotní "mechové" a (náboženská) mytologie, která však ze zřejmých důvodů v seriálu nebyla tak úplně dokončena. Slabších míst je tu i přes krátkou stopáž dílů dost a otázky i po EoE zůstávají, ale zábava je to silná a chvílemi opravdu hodně působivá, ale určitě ne pro každého. Na druhé shlédnutí bych už asi neměl odvahu ani chuť. (17.01.2010)

Dokud to byla jen mecha vybíječka, bylo to fajn. Když se začala vyjevovat ne zrovna příjemná minulost postav a začalo být jasné, že v NERVu něco smrdí, začalo mě to vážně zajímat. Když se seriál vydal vstříc konci, nechápala jsem, kde se tam bere to, co se tam bere. Shinjiho závěrečné (nekonečné) pitvání vlastní mysli proti předchozímu ději působí jako pěst na oko, skoro jakoby vyplynula na povrch zoufalost tvůrců, jak tohle vlastně ukončit. Bujaré vršení na sebe větiček, které mají budit dojem, že postava strašně dumá a hledá sama sebe mi přišlo v mnohem banální, kolovrátkovité a tím pádem zbytečné (aneb poslední dva díly mohly být shrnuty do 5 minut, v tom případě by se zbytečně neopakovalo několikrát řečené nebo ukázané a mělo by to jistě svou působivost.) S tou slavnou propracovaností postav to taky není nijak horké, vždyť seriál selhává už u základních lidských emocí (ve vypjatých situacích postavy jednají jednou tak, že máte pocit, že se vlastně nic neděje, podruhé propadají přímo panické hysterii). O nějaké hloubce se tady absolutně nedá mluvit (to už skoro vezmu na milost nudnou Lain, která má alespoň co říci...), ale to už tady rozebrali jiní a mnohem lépe než bych to dokázala já. (28.01.2009)