Herečka tisíciletí

Tenhle film se mi hodnotí těžko, od režiséra jsem viděl již Papriku a ta se mi moc líbila. U nás doma máme dvě konstrukce s poličkami jednu dřevěnou: má čtyři poličky vyrobené každá ze tří latěk, dřevo nejspíše borovice, drží jí čtyři vertikální laťky se zářezy, ve kterých jsou už další prkénka, která drží poličkové laťky. Máme jí už léta, znám každičkou spáru i ty nejmenší suky. Miluji její žlutou barvu laku. A druhou železnou: má též čtyři poličky, na téhle miluji její konstrukci, která kasně značí mozek a jeho přímočarost. Tahle konstrukce nebyla vyrobena srdcem, ale hlavou. Hlavou, která je sídlem lidského rozumu. Její nerezová ocel dokáže překonat věky. Má jen jedinou chybu, její hrany jsou ostrné. Nevím úplně přesně, která konstrukce je který film. Nejspíš Paprika bude ocelová, jí jsem dal ***** rozumem, za její promyšlenost, přímočarost a ostrost. Potom by byla Sennen joyu dřevěná, viděl jsem v ní hodně nedokonalosti, ale mé srdce mi zabránilo tomu cokoliv ubrat. Obě ač se zná, že nemají nic spoločného, mají společné jedno: vždy na ně budu sentimentálně vzpomínat. (27.07.2013)

Vynikajúci nápad a scenár. Vady na kráse sú čisto subjektívneho charakteru. Za prvé by som si film oveľa radšej pozrel v hranej podobe, najmä aranžovanie scén z filmov rôznych žánrov by bola tá pravá pastva pre oči. No a za druhé tá melodramatičnosť nefungovala na konci a niekedy aj v priebehu deja tak, ako sme z našich "západných filmov" zvyknutí a tým pádom sa na konci nerozplačeme. A to by sme sa sakra mali. Ale to je myslím viac spôsobené tým, že sa nejedná o hraný film. Častokrát nechápeme, v akej rovine sa nachádzame, ale táto neistota je podľa mňa niečím, čo filmu veľmi pomáha. Na pozadí príbehu dievčaťa sledujeme aj takú malú kroniku japonských (krvavých) dejín minulého storočia, čo film aj diváka obohacuje ešte viac. (22.04.2015)

Doopravdy "tak trochu jiná anime". Pokud jste již viděli "Perfect Blue", neměli byste být během filmu některými proměnami zaskočeni (vyprávění o minulosti téměř plynule přejde do scény z hereččina filmu, ovšem pořád se vypráví její minulost). "Žánr" bych shrnul jako hořkosladký, pátrání po nešťastné lásce je odlehčováno postavami reportéra a kameramana. Ovšem konec jsem rovněž obrečel. (30.11.2003)

Nebýt té zbytečné citové vydíračky ve finále, bez váhání dám 5* a řeknu, že to byla fakt síla. Ona to ale byla i tak. Anime mě absolutně míjí, jeho oblibě moc nerozumím a ještě se mi nepovedlo najít nějaké, které by se mi fakt líbilo (a ani Mijazaki mě moc oslovit nedokázal). Až do dneška. Začne to poměrně poklidně - dva dokumentaristé, režisér a kameraman, chtějí natočit film o stárnoucí herečce, která se od určité chvíle skryla před světem. Povede se jim na ni najít kontakt, tak za ní přijedou a ona se k nim chová jako nějaká milá babička. A pak jim začne vyprávět svůj životní příběh. V tu chvíli se přesouváme do její minulosti, konkrétně jejího mládí, kde potkává svoji osudovou lásku, která jí slíbí, že se ještě uvidí. Do vzpomínek vstupují režisér s kameramanem a komentují je, případně se jich i účastní. Tenhle prvek mi ze začátku vadil, ale poměrně rychle jsem si na něj i zvykl a začal se mi líbit. Takhle to totiž nebylo jenom vyprávění vzpomínek, ale bylo o něco ozvláštněné (obzvlášť mě bavil kameraman, který se tu postaral o humor (a skutečně dobrý, musím podotknout, zasmál jsem se). Ve vzpomínkách herečky se realita míchá s jejími filmovými rolemi, což mi připadá jako dost zajímavý nápad (a funguje zde fakt perfektně), z čehož taky vyplývá, že mě ten film fakt bavil a nenudil. Hereččin příběh hledání onoho muže mě s každou minutou víc a víc zajímal, až mě nakonec úplně strhl a nakonec i dost dojal. Fakt, kdyby ten konec nebyl až tak přehnaně dojemný, tak nemám žádný problém dát 5*, film je to fakt silný, byť to ze začátku nevypadá. Ale dá se snad třeba ze začátku Silnice odhadnout, jak moc silný ten film nakonec bude? Nedá. Stejně tak to má i Herečka tisíciletí. V životě bych neřekl, že se mi nějaké anime bude takhle líbit, či mě dokonce až tak dojme. Dávám snad ty nejsilnější 4*, jaké jsem kdy nějakému filmu udělil. 4,5* (21.12.2019)

Po niekolkych rokoch sa Satoshi Kon vratil k teme z debutu Perfect Blue, k filmu vo filme, k herecke v hlavnej ulohe, akurat na rozdiel od psycho thrilleru ebutu tentoraz ide o dokumentarny film miesany s melodramou cistej lasky. Opat netypicka tema na anime film, opat presahovanie reality fantaziou. Opat Satoshi Kon, nazajujimavejsi anime tvorca poslednych dob. (23.04.2007)