Kroužek sebevrahů

Japonský úlet. První polovina docela dobrá, překvapivé momenty a dobrá atmosféra. Pak se to ale tak nelogicky a úletově domotalo, že musím hodnotit jen 3 hvězdičkami, protože ten konec jsem už vážně nedával. Škoda, sebevražedný klub měl určitě potenciál stát se lepším filmem, koukatelným i pro normálního nešikmookého diváka. 55% (18.09.2011)

Tokio zachvátilo množstvo skupinových samovrážd. Všetko spustí nepochopiteľný skok 50 študentov pod vlak. Na všetkých činoch pracuje inšpektor Kuroda. Zvládne tento tlak zdanlivo neriešiteľných činov, alebo to vzdá a poddá sa momentálnemu šialenstvu, ktoré zachvátilo celé Japonsko? Odpoveď má zdanlivo celý čas pred očami. Zaujímavý snímok z množstvom odkazov a položených otázok, o čom je život a prečo vlastne žiť, keď osud vie byť taký krutý. A odpoveď? Smrť ako taká, určite nie je riešením pri akomkoľvek sebemenšom probléme, rozmare či dokonca "módy". Snímok jednoznačne stojí za pozornosť. A nie len pre fanúšika hororu. 80% je naozaj kvalitných. Záver síce ponúka prekvapenie, ale to akým spôsobom to Šion Sono vyobrazil, mne prišlo vhodné, pre nejakú pochmúrnu rozprávku. Melanchólia s deťmi, teda mňa nijak neohúrila. Práve naopak. Najväčším plusom sa tak stáva, nútenie diváka, zamyslieť sa nad týmto chorým svetom - 70%. (31.05.2013)

Sono mi zůstal dlužen skok 200 dívek z hradu v Ósace, poněvadž zmínit tam tenhle masakr a pak ukázat jen 54 středoškolaček skákajících pod soupravu metra je docela slabý odvar.. Oprostím-li se však od tohoto mírného zklamání deathvoyera mohu s klidným svědomím prohlásit, že jsem zas jednou nahlédl do jedné zvrácené tajemné komory, protože to co se odehrává v tomhle filmu není běžně k vidění. Série hromadných sebevražd, které spolu evidentně souvisí, je vyšetřována skupinou detektivů, kteří nemohou zůstat nezúčastnění a tak se stále hlouběji noří do temného tajemství kolem těchto záhadných úmrtí..to co nakonec vyplave na povrch sice ne tak úplně dává smysl, ale nějak jsem to vzhledem k znalosti Sonových filmů ani nečekal, nebyl jsem tedy nemile překvapen. Čili ani ten přespříliš "psychokonec" mi nezkazil požitek z tohoto krajně úchylného filmu. (29.05.2013)

"Když se zabiješ, přerušíš spojení sám se sebou?" aneb divní a filosoficky rozervaní Japonci se snaží ponořit sami do sebe. Na základních školách prý zavedli volitelný předmět "Jak spáchat harakiri snadno a rychle, ale neuříznout si při tom ostudu." Původně jen pro chlapce, zatímco na dívky zbylo vaření, háčkování a cudné cupitání s nožkami u sebe. Cha! Dnes již strašidlo genderové vyváženosti dorazilo i pod Fudžijamu a zplodilo tento podivný, (režisérsky) sebevražedný film o smrtící síle reklamy. Plný dívčího chcichotání nad tím, že kolektivní sebevražda je děsně cool. Zajímavá exkurze do odlišné japonské mentality, která je o pár kulturních levelů jinde (výš či níž?), než ta naše, středoevropsky konzervativně zaprděná. Poslední třetina filmu už naprosto mimózní a smysl postrádající. Ovšem na zvrácených sebevražedných scénkách jsem si pošmáknul, ne že ne. Dostatečně morbidní a ujeté, dokonce i na Asii. Například Tokio Expres u nástupiště číslo 8. Desítky amputovaných nožiček i ručiček, pukající hlavy... moc pěkný masakr. Bohužel jsem si v tom fofru ani nevšiml, kdo vlastně na nástupišti zapomněl tu tašku? (14.02.2015)

K mým velkým handicapům patří, že od filmu požaduji, aby byl o něčem, měl smysl nebo alespoň děj. Film, který prakticky postrádá dějovou linii, plný nesmyslných... keců - ještě bychom je mohli nazvat pseudofilozofickými bláboly -, jehož vrcholem je hudební číslo homosexuálního metrosexuála, film, jenž se snaží co nejnechutněji zobrazovat absurdní události, kde mrtvoly vybuchují, lidé se teleportují a kde suma IQ všech postav nepřesáhne 1000, takový film nejen není filmem pro mě, ale hlavně by nikdy neměl vzniknout. (29.03.2008)