Réžia:
Šion SonoScenár:
Šion SonoHrajú:
Rjó Išibaši, Masatoši Nagase, Mai Hošó, Takaši Nomura, Rolly, Takatoši Kaneko, Kendžiró Cuda, Jukidžiró Hotaru, Kimiko Jo, Kei Tanaka, Tošijuki Kitami (viac)Obsahy(1)
Tokijská policie se ujímá podivného případu masové sebevraždy 54 středoškolaček a během vyšetřování zjišťuje, že tento konkrétní incident byl jen jedním z mnoha projevů ohromného sebevražedného šílenství, které Japonsko neznámo proč zachvátilo.
Kontroverzní snímek JISATSU SAAKURU vzbouzející silně protichůdné a bouřlivé reakce tématicky vychází ze stejnojmenného komiksu, režisér Sion Sono na něm založil svoji knihu a samotný film následovalo ještě volné pokračování: NORIKO'S DINNER TABLE. JISATSU SAAKURU rovněž obdrželo ocenění za nejprůkopničtější snímek roku 2002 na festivalu Fant-Asia. (kiddo)
(viac)Videá (1)
Recenzie (164)
Ne ze bych byl vylozene zklamany a ne, ze by pro mne tema filmu bylo tak cizy... . Nadruhou stranu, pres nespornou originalitu mi nektere momenty v deji opravdu hlavu ani patu dohromady dvakrat nedavali. Ryo Ishibashi v roli hlavniho vysetrovatele je opet vynikajici, stejne tak nekolik opravdu pusobyvych scen, ktere jsou casto naplneny skvelou a velmi tajemnou atmosferou. Na me prekvapive nejvic zapusobila ta, kdyz se vysetrovatel vraci domu ke sve rodine. Je to ta scena s navratem c.1 ve filmu. Nic se nestane, presto je v kazdem zaberu naznaceno, velmi nevtirave, ze neco je na naspadnuti... . ()
Suicide Club disponuje atmosférou podle mě ještě silnější a depresivnější než proslulý Battle Royale. Už úvodní hromadná sebevražda patří k těm nejděsivějším momentům, co jsem kdy ve filmu viděl. Škoda, že v druhé půli snímek trochu ztrácí směr a závěr poněkud vyšumí. Jinak ale určitě patří k tomu nejtemnějšímu a nejšílenějšímu z japonské produkce, co jsem zatím viděl. ()
K mým velkým handicapům patří, že od filmu požaduji, aby byl o něčem, měl smysl nebo alespoň děj. Film, který prakticky postrádá dějovou linii, plný nesmyslných... keců - ještě bychom je mohli nazvat pseudofilozofickými bláboly -, jehož vrcholem je hudební číslo homosexuálního metrosexuála, film, jenž se snaží co nejnechutněji zobrazovat absurdní události, kde mrtvoly vybuchují, lidé se teleportují a kde suma IQ všech postav nepřesáhne 1000, takový film nejen není filmem pro mě, ale hlavně by nikdy neměl vzniknout. ()
Aziati majú zrejme najzvrátenejší pohľad na hororový žáner. Horor a technológia majú v tamojšej kultúre veľké zastúpenie. Pritom kombinácia týchto dvoch aspektov potom dostáva nový rozmer. SUICIDE CLUB nemožno označiť za niečo prevratné, ani v rámci tamojšej, ani v rámci svetovej strašidelnej kinematografie. Ide o kontrastný snímok, kde sa krvavé zábery prelínajú so scénami vystúpení neplnoletých popových speváčok, pričom to vyzerá všetko tak trochu amorálne. Ale o čom by to v krajine vychádzajúceho slnka bolo, keby to nešokovalo. ()
Velmi nečekaný a drsný začátek dost zvláštního filmu. Film o klubu sebevrahů. Lidech, kteří pod medializací, internetofobií (fakt nevim ejstli to má název :D) a vlastní ovlivnitelností televizí a internetem, podléhají myšlence sebevraždy. Nechápu myšlenkové posuny lidí v tomto filmu, ale jde o krutý počin kritizující internet a televizi. Ne, že bych toto téma měl nějak moc rád. Podle mě bylo trefně vymačkáno v Takových normálních zabijácích Olivera Stonea. Avšak japonská díla jsou trochu jiný šálek kávy. Ať už jde o úvodní scénu se školačkami, jemné krájení "jen" sýra nebo lehké odtrhávání proužků kůže. Závěrečné ne-rozuzlení vnese jinou formu ovlivnování. Mít svůj idol, je někdy velmi nebezpečné :). Celkově jde chvílemi o šokující film, který však mohl být o trochu lepší. Některé scény působí silne groteskně a uměle, což je škoda. Trochu více snahy o "realismus" by se hodila :) ()
Galéria (9)
Zaujímavosti (5)
- Popová skupina Desert je fiktivní a vytvořená jen pro tento film. Reálný je jen zpěvák Rolly Teranishi. (Terva)
Reklama