Kroužek sebevrahů

Úžasně úchylných několik minut, kdy svůj život velmi nechutným způsobem končí 54 japonských školaček. Začátek slibně rozvíjejícího se filmu, ale při něm jsem pořád marně čekal, kdy začne být něčím víc než jen pouhou ujetou úchylovinou. Tuto naději jsme si uchoval zhruba tak do poloviny filmu, ale beznadějně padla až tak ve dvou třetinách, kdy už je naprosto jasné, že tady tentokrát pšenka nepokvete a snímek není jen beznadějně úchylný, ale také dost nelogický a divný. režisér se nažral, ale divákův mozek celý nezůstal. Stačilo málo a hodnotil bych lépe... Ale asi nejvíc mě asi dojmuly závěrečné titulky, v nichž problesklo, že jde o naprostou fikci a veškerá podobnost s kýmkoli a čímkoli ne náhodná. Nepíší se takové věci jen, když nějaká podobnost existuje?!Tento film možná Japonci ani do světa pustit neměli. (28.01.2009)

Sono mi zůstal dlužen skok 200 dívek z hradu v Ósace, poněvadž zmínit tam tenhle masakr a pak ukázat jen 54 středoškolaček skákajících pod soupravu metra je docela slabý odvar.. Oprostím-li se však od tohoto mírného zklamání deathvoyera mohu s klidným svědomím prohlásit, že jsem zas jednou nahlédl do jedné zvrácené tajemné komory, protože to co se odehrává v tomhle filmu není běžně k vidění. Série hromadných sebevražd, které spolu evidentně souvisí, je vyšetřována skupinou detektivů, kteří nemohou zůstat nezúčastnění a tak se stále hlouběji noří do temného tajemství kolem těchto záhadných úmrtí..to co nakonec vyplave na povrch sice ne tak úplně dává smysl, ale nějak jsem to vzhledem k znalosti Sonových filmů ani nečekal, nebyl jsem tedy nemile překvapen. Čili ani ten přespříliš "psychokonec" mi nezkazil požitek z tohoto krajně úchylného filmu. (29.05.2013)

Až na ty sebevraždy je film totálně o hovně. Děj žádný, dialogy nudné a pointa mohla být vysvětlena mnohem lépe. Jde vidět, že rozpočet filmu byl malý, když krev vypadala jako omáčka z guláše a to ještě přeháním. Námět filmu je dokonalý, prototže nikde neuvidíte skok 54 školaček pod vlak, kde kosti praskají a krev stříká až na druhé nástupiště, ale jinak tento film nenábízí nic. (10.09.2012)

Suicide Club disponuje atmosférou podle mě ještě silnější a depresivnější než proslulý Battle Royale. Už úvodní hromadná sebevražda patří k těm nejděsivějším momentům, co jsem kdy ve filmu viděl. Škoda, že v druhé půli snímek trochu ztrácí směr a závěr poněkud vyšumí. Jinak ale určitě patří k tomu nejtemnějšímu a nejšílenějšímu z japonské produkce, co jsem zatím viděl. (10.03.2007)

Nesedí mi asijské filmy, opravdu jen málokterému dokážu přijít na chuť. Už je to tak 4-5 let zpátky, co jsem si "Suicide circle" pustila a hodně mi z tohoto filmu utkvělo v paměti. Hromadné sebevraždy jsou prostě šokující, to se v hlavě uchytí spolehlivě a v tomto případě byly masakry (zvlášť ten úvodní) opravdu drtivé. Film není primárně hororem, spíše tvrdou kritikou společnosti, konzumního stylu života, potlačování individuality, vlivu médií atd.. Snímek vlastně nemá ani pevnou dějovou linii, což je pro mě jedna z iritujících věcí: první mrazivou polovinu jsem sledovala v očekávání, kdy se to konečně rozvine a kam to bude směřovat... marně. Druhá půlka se pak změnila ve frašku, jakou bych nejraději vypudila z paměti - japonský psychedelický muzikál s mravoučnými a mravokárnými texty. Nebyla to vyloženě ztráta času, zklamání však jistě. Prvním dojmem po dokoukání byl vztek a znechucení, roky odstupu přece jen ubraly na trpkosti a daly mi možnost docenit některé scény. 35% (14.04.2009)