Kroužek sebevrahů

Sonův (snad to skloňuju správně) postmoderní guláš, který, ač namíchán z rozličných ingrediencí, představuje překvapivě homogenní celek. Nachází se zde splatterově pojaté scény (úvodní scéna se školačkami a vlakem doprovázená cirkusově rozvernou hudbou či úklid ucha), klasický horror, sociální kritika, dekadentní muzikál alá The Rocky Horror Picture Show, ultračerná komedie či momenty jako vystřižené z tradičního krimi. Vše je navíc orámováno tématy blízkými japonské kultuře (mladičké pop-idoly, infantilita jako znak normality, školní kluby aj) a spoustou odkazů na populární kulturu (nikdo mi nevymluví, že Netopýr je odkaz na Batmana) a ano, funguje to a je to strašná a většinu času pořádně zlomyslná (kam se na to hrabe Red Meat) psina. A vsadím se, o co chcete, že když Sono točil závěrečnou písničku s jejím sluníčkovým poselstvím, tak se usmíval opravdu odporně potměšilým způsobem… (03.05.2013)

Úžasné první dvě třetiny filmu jsou natočeny záměrně humpoláckým stylem, který se místy mění až na dokumentaristickou strohost. Činí tak v těch nejzajímavějších chvílích, a tak se divák ocitá s mladými lidmi na střeše a přihlíží jejich diskuzi o zábavě. Poslední třetina je nudná a pocitově trvá déle, než předchozí film. Až do závěrečného surrealistického rozuzlení není o co stát. (30.04.2022)

Rozhodne to nemožno vnímať ako bohapustú vyvražďovačku. Tento film je veľmi sugestívny najmä svojim spracovaním, i za 17" monitorom som mal pocit, že SOM na tej stanici a že SOM na tej streche. Tieto scény sú natočené takým polodokumentárnym štýlom a v tom je sila ich sugestívnosti. Každopádne ide o vynikajúci neobvyklý širokospektrálny (thriller, horror, filozofická a sociálna výpoveď) thriller (podľa mňa i na Japoncov), či už námetom alebo spracovaním, ktorý je potrebné vidieť. Podľa mňa tento film možno úplne chápe len režisér a scenárista....a ja asi prestanem počúvať J-Pop. :-) 9/10 (10.05.2005)

Hodně slušně zpracované podobenství o podléhání tlaku médií, vymývání mozků a masovém přebírání jednoduchých životních řešení. V první části se film rozjíždí jako zajímavá mysteriózní kriminálka, aby se vše náhle začlo zvrhávat do docela bizarního víru, který hraničí až s absurditou. Postavy se začnou dostávat do zcela jiných rolí a rovin náhledu a vše směřuje až do bizarního (vizuálně i dějově, mimochodem dobrý nápad s mladými kuřaty, vůbec těch dobrých narážek na masový konzum je zde více - hoblík-značkovač, role kusů kůží a další) vyústění, které můžeme vnímat jak symbolicky, tak reálně, záleží co je nám bližší. Právě ona bizarnost je v tomto filmu zajímavá, jelikož občas znatelně kontrastuje s jeho druhou rovinou "sociologické sondy" a může jít právě na její úkor. Záleží pak na každém, jak si to přebere, pokud jste stejně jako já zvyklí na japan shocky tak se na to bez problémů mrkněte, slabší povahy s tímhle budou mít možná trochu problém. (08.11.2010)

Konečne som sa dostal k svojmu prvému Sonovi. Takýto bravúrny a zároveň nechutný zážitok som nezažil od prvého dielu Battle Royale. Ale ideme sa pustiť do toho, prečo je toto tak geniálne dielko. V prvom rade treba povedať, že film zaváňa veľmi malým rozpočtom. Kamera je prevažne ručná, na obrazovkách a monitoroch vidno čiary, čo hovorí aj o kvalite kamery, plus si očividne tvorcovia myslia, že pri každom záreze do tela, je treba aby krv doslova vybuchla na všetko a všetkých. Je očividné, že tieto veci hrajú v prospech filmu aj keď pri inom diele by boli všemožne zatracované. V nočných scénach skoro nič nevidno, divák, ktorý nepozná komiks, tápe v symboloch a hľadá nejakú pomôcku, ktorú nedostane. Čo sa týka formy je presne taká ako má byť. Špinavá, roztrasená a krvavá. Myšlienka je to, čo posúva film do roviny dokonale zvládnutého filozofického diela. Filozofického preto, pretože filozofia náboženstva a osvietenia sa tu prejavuje v podobe vrážd, ktoré majú zabrániť zlyhaniu v živote, ktoré majú dopomôcť vidieť veci také aké sú a ktoré spájajú všetkých ľudí, bez rozdielu. Deti osloboďte sa, rodičia osloboďte sa, ľudia osloboďte sa. Život je večný kolobeh, máme reinkarnáciu a v ďalšom živote sa vám bude možno dariť lepšie. No a samozrejme odľahčenie v podobe detskej kapely má podstatne väčší zmysel ako by sa na prvý pohľad zdalo. Takéto filmy dokážu natočiť len géniovia. (06.04.2013)