Kroužek sebevrahů

Je to vydarený mysteriózny thriller od Shiona Sona, Má výborný príbeh odohrávajúcom sa v Tokiu, kde práve dochádza k mnohým samovraždám, obzvlášť masovým a nikto nevie dôvod a tak polícia rieši tento závažný prípad. Spracovanie je veľmi zaujímavé a páči sa mi, ale nie som úplne spokojný. Prakticky jediným záporom celého filmu je to, že sa tu nájde viacero skôr slabších scén, ktoré ma až tak nebavili, čo narúša celkovú zaujímavosť filmu, ale to je skutočne to jediné, čo sa tu dá vytknúť. Inak celkový príbeh je perfektný, nápaditý, nepredvídateľný, páči sa mi aj tá kritika spoločnosti, nájde sa tu plno nezabudnuteľných momentov a zaujímavé prepojenie s pesničkami. A páči sa mi aj celé vyriešenie tejto záhady, ktoré je teda úplne iné, ako som pôvodne očakával, ale je prakticky spomenuté už omnoho skoršie a plnohodnotne ho vysvetlí až záverečná pesnička. Samotné samovraždy sú skvelo podané, či už hromadné alebo aj bežné, celé je to také správne morbídne, obzvlášť krájanie jedla až po ruku, nechýba plno krvi a na tie dve najväčšie samovraždy sa len tak nezabúda. Nadmieru spokojný som aj so samotnými pesničkami, obzvlášť dievčenská skupina a ich záverečná pesnička je skvelá, ale ani na tú Genesisovu s morbídnym textom a aj prevedením sa nezabúda. S hereckým obsadením nemám problém, síce sa tu ťažko hovorí o nejakej hlavnej postave, tú má asi Ryo Ishibashi v úlohe detektíva, skôr je tu plno postáv, ktoré majú svoj význam a takmer všetky sú dostatočne zaujímavé a aj dobre zahrané. Réžia a technická stránka sú perfektné, Sion Shono je na podobné filmy génius a to dokázal aj tu. Plné hodnotenie nedávam iba kvôli tým mnohým priemerným scénam, ktoré predsa len čiastočne znižujú úroveň filmu. Ale inak je to jeden z najzaujímavejších filmov, aké som kedy videl a zanechal vo mne výrazné pocity. Objektívna kvalita filmu- 84%, film sa páči mne na 81%. (02.02.2010)

Hodně slušně zpracované podobenství o podléhání tlaku médií, vymývání mozků a masovém přebírání jednoduchých životních řešení. V první části se film rozjíždí jako zajímavá mysteriózní kriminálka, aby se vše náhle začlo zvrhávat do docela bizarního víru, který hraničí až s absurditou. Postavy se začnou dostávat do zcela jiných rolí a rovin náhledu a vše směřuje až do bizarního (vizuálně i dějově, mimochodem dobrý nápad s mladými kuřaty, vůbec těch dobrých narážek na masový konzum je zde více - hoblík-značkovač, role kusů kůží a další) vyústění, které můžeme vnímat jak symbolicky, tak reálně, záleží co je nám bližší. Právě ona bizarnost je v tomto filmu zajímavá, jelikož občas znatelně kontrastuje s jeho druhou rovinou "sociologické sondy" a může jít právě na její úkor. Záleží pak na každém, jak si to přebere, pokud jste stejně jako já zvyklí na japan shocky tak se na to bez problémů mrkněte, slabší povahy s tímhle budou mít možná trochu problém. (08.11.2010)

Velmi nečekaný a drsný začátek dost zvláštního filmu. Film o klubu sebevrahů. Lidech, kteří pod medializací, internetofobií (fakt nevim ejstli to má název :D) a vlastní ovlivnitelností televizí a internetem, podléhají myšlence sebevraždy. Nechápu myšlenkové posuny lidí v tomto filmu, ale jde o krutý počin kritizující internet a televizi. Ne, že bych toto téma měl nějak moc rád. Podle mě bylo trefně vymačkáno v Takových normálních zabijácích Olivera Stonea. Avšak japonská díla jsou trochu jiný šálek kávy. Ať už jde o úvodní scénu se školačkami, jemné krájení "jen" sýra nebo lehké odtrhávání proužků kůže. Závěrečné ne-rozuzlení vnese jinou formu ovlivnování. Mít svůj idol, je někdy velmi nebezpečné :). Celkově jde chvílemi o šokující film, který však mohl být o trochu lepší. Některé scény působí silne groteskně a uměle, což je škoda. Trochu více snahy o "realismus" by se hodila :) (07.04.2005)

Úžasně úchylných několik minut, kdy svůj život velmi nechutným způsobem končí 54 japonských školaček. Začátek slibně rozvíjejícího se filmu, ale při něm jsem pořád marně čekal, kdy začne být něčím víc než jen pouhou ujetou úchylovinou. Tuto naději jsme si uchoval zhruba tak do poloviny filmu, ale beznadějně padla až tak ve dvou třetinách, kdy už je naprosto jasné, že tady tentokrát pšenka nepokvete a snímek není jen beznadějně úchylný, ale také dost nelogický a divný. režisér se nažral, ale divákův mozek celý nezůstal. Stačilo málo a hodnotil bych lépe... Ale asi nejvíc mě asi dojmuly závěrečné titulky, v nichž problesklo, že jde o naprostou fikci a veškerá podobnost s kýmkoli a čímkoli ne náhodná. Nepíší se takové věci jen, když nějaká podobnost existuje?!Tento film možná Japonci ani do světa pustit neměli. (28.01.2009)

Sonův (snad to skloňuju správně) postmoderní guláš, který, ač namíchán z rozličných ingrediencí, představuje překvapivě homogenní celek. Nachází se zde splatterově pojaté scény (úvodní scéna se školačkami a vlakem doprovázená cirkusově rozvernou hudbou či úklid ucha), klasický horror, sociální kritika, dekadentní muzikál alá The Rocky Horror Picture Show, ultračerná komedie či momenty jako vystřižené z tradičního krimi. Vše je navíc orámováno tématy blízkými japonské kultuře (mladičké pop-idoly, infantilita jako znak normality, školní kluby aj) a spoustou odkazů na populární kulturu (nikdo mi nevymluví, že Netopýr je odkaz na Batmana) a ano, funguje to a je to strašná a většinu času pořádně zlomyslná (kam se na to hrabe Red Meat) psina. A vsadím se, o co chcete, že když Sono točil závěrečnou písničku s jejím sluníčkovým poselstvím, tak se usmíval opravdu odporně potměšilým způsobem… (03.05.2013)