Tarzan

V kině před mnoha, mnoha lety coby nadšenému děcku mi to přišlo hodně zajímavé. Dneska už takové trochu slabé. Problém však není v tom, že by zestárl film, vidím ho v tom, že jsem zestárl já. Už to prostě (tak) nežeru, některé "omyly" či řešení problémů mi přijdou z dnešního pohledu až směšné (mezidruhové mísení opic). Masky jsou fajn, Lambert je fajn, MacDowell asi nejkrásnější, co jsem ji zatím viděl, ale prostě už to není ono. Navíc je to jeden z dalších filmů, které jen podkuřují mé misantropii. (15.12.2017)

Tento komentár obsahuje SPOILER, pretože musím začať koncom. Film končí tým, že Tarzan sa zatúla do anatomického výskumného krídla Britského múzea. K svojej hrôze tam nájde niekoľko šimpanzov pripútaných na pitevnom stole. Započuje tiché zastonanie a v malej klietke uvidí ešte jedného šimpanza, stále živého. Pre vedcov predstavuje toto zviera iba ďalší predmet výskumu, ale Tarzan toho uväzneného tvora spozná. Je to jeho šimpanzí otec. Tarzan klietku otvorí, otca oslobodí a objímu sa. Spoločenstvo ľudoopov v tomto filme sa vyznačovalo autentickosťou, aká sa málokedy vidí (podobne ako vo filme Gorily v hmle). Pôvodne diváci nechceli ani veriť, že tam nehrajú skutočné šimpanzy! Šimpanzích hercov cvičil pohyby znázorňovaním správania sa ľudoopov sám americký aktivista Roger Fouts. Spomínaná záverečná scéna bola osobným poďakovaním Rogerovmu šimpanzovi, Allymu, ktorý mu bol odobratý a odvezený do pokusného laboratória. Podľa pôvodného scenára mal Tarzan otca objaviť v zoologickej záhrade, ale Roger režiséra presvedčil, aby scénu zmenil. Využívať ľudoopy len pre to, aby sa ľudia pobavili, je zvrhlosť, zvierací herci sú vždy pozitívnym bodom filmu. Greystoke je asi najlepšie natočeným filmom o Tarzanovi. (27.05.2017)

Tak napřed mě zarazilo chování opic, které se drží kolem ramen, objímají se, hladí, hubičkují, mezi nimi pobíhá Tarzan, který svými skřeky spíš než opici připomíná retardovaného občana - uvědomuju si, jak obtížné je takovou postavu věrohodně zahrát, jiná tarzanovská zpracování neznám, takže nevím, jestli ho někdo ztvárnil lépe, určitě však nepoměrně věrohodněji působilo např. Truffatovo Divoké dítě. Ve druhé fázi si zase Tarzan nějak moc rychle navykl životu v tehdejší civilizované společnosti. Možná filmu křivdím a jiná zpracování jsou horší, ale knižní předloha je úplně někde jinde. (14.02.2009)

Tenhle Tarzan je jen velmi volně na motivy Burroughsova románu. Co jsem v dětství četla jedním dechem mne tady mírně řečeno nudilo, hlavně ta společensko-smetánková část. Pro méně chápavé dostala malá Jane hned na začátku prsten se skarabeem, aby jej potom mohl dospělý Tarzan obdivovat. Na mladinké a malinko baculaté Andie MacDowell. Z anglického venkova skok na ztroskotanou loď pěkně hopem, aby se film neprodražil. Tarzanův otec Jack - jako na Titaniku – skoro by se dalo říci, že plavit se s Jackem znamená jisté ztroskotání. Opice s mrtvým mládětem, v domku plačící dítě – jasné, co bude dál. Tarzanovo dospívání letem světem doslova i do písmene, hlavně na liánách. Smrt matky opice, nález starého domku – a pak už se mílovými kroky blíží civilizace. Tedy loď, mimo jiné s absolutně dokonalým Ianem Holmem na palubě. Civilizace, která jen tak mimochodem zmasakruje stádo opic „Je to jen sport.“ Holm si přesvědčivě vytahuje šíp a stejně přesvědčivý je záběr na pojídání červů, bílkovina jako bílkovina. Hodně dlouho trvá, než si Tarzan poprvé zařve, až po zápase s gorilím samcem, ale bušení do prsou se nedočkáme. Holm učí Tarzana zpívat a posléze i mluvit, začínají ovšem nepochopitelně dost těžkými slovy, břitva a zrcadlo nejsou snadná v češtině ani v angličtině. Stejně jako je snazší pochopit minulost, ale když vás vychovávají jako opici, budoucnost asi není obvyklým termínem. Společenská konverzačka, která následuje, není až tak zajímavá. Snad jen starý pán, když jede na tácu po schodech. Nakonec není Tarzan nikde doma, už ne v džungli, ještě ne na zámku. Vše se zlomí při otevírání nového muzea, kde Tarzan objeví, posléze pustí a nakonec je svědkem zastřelení „opičího“ otce. Nad mrtvou gorilou smutní víc než nad mrtvým dědečkem a jeho návrat do džungle je neodvratný. Bohudíky, že si to Jane rozmyslela. (16.06.2008)

Ten příběh a jeho zpracování je pro mě děsně depresivní a proto se na Tarzana kouknu jednou za velmi dlouhý čas - a to z důvodů pohledu na, pro mě neodolatelného, Christophera Lamberta (škoda ho pro céčkové až déčkové filmy, ve kterých se objevuje). Rozhodně je to ale velmi dobrý film, kterému (pro dobu, kdy byl natočen) odpustíte i lidskou mimiku opic. (15.04.2012)