Quella sporca storia nel west

Tak začátek jak z hororu, pokračování až budí dojem, že to bude jakási pochybná legrace. To je ovšem brzy popřeno, Giordana odjíždí za solidní hudby a v moc hezkých exteriérech domů. Tam ho ovšem čeká nemálo nepříjemných překvapení, a tím hlavním je Horst Frank ve vlastní domácnosti! Co se týče umělecké stránky, byla pozoruhodná. Točení s kamerou a podivné záběry, stejně jako nezvyklé interiéry (ten hřbitov byl fakt podivný) nás přesvědčily o tom, že jde o skutečně podivný film. Andrea Giordana jako ne zvláště sympatický pasivní hrdina, jemuž ze životních peripetií vypomáhá Gilbert Roland (nevidět ho prvně v Samu Cooperovi, asi by nedostal druhou šanci), objevující se nečekaně vždycky v pravou chvíli a s bohorovným americkým výrazem: mě se, pánové, nemůže nic stát, poradící si se všemi v kol. Horst rozehrává ošklivé intriky, Andrea neví coby, spousta dějově neurčitelných osob a do toho vstupy zcela nepochopitelné grotesknosti dvojice bouchačů, kteří se v průběhu děje opakovaně s našimi dvěma hrdiny perou a když je něco vyruší, odchází s tím, že příště to dotáhnou do konce. Zvláštní herci, zvláštní film, zvláštní závěr. Ale odchod Ennia Girolamiho ze scény skutečně stojí za to. (30.01.2013)

Počítám, že znalci Shakespeara, mezi které rozhodně nepatřím, si při tomhle budou rvát vlasy (v závěru filmu tedy určitě). Je škoda, že se Castellari neodvázal trochu víc a taky se mi moc nezamlouvalo obsazení. Andrea Giordana určitě není špatný, ale přece jen bych na jeho místě radši viděl někoho profláknutějšího - Nera nebo Gemmu. K Horstu Frankovi nemám výhrad, ale úplně nepatřičně na mě působil Gilbert Roland (kde je William Berger, když je ho třeba?). Castellariho režie, hrátky s kamerou a vizuální stránka vůbec ale zcela jistě patří do té první ligy italských westernů. (02.10.2011)

Nedal bych úplně plnou, ale na Castellariho mám trochu slabost (především jeho zálibu v ukřižování hlavního hrdiny). Tím spíše, že jeho ranější westerny nebývají nic moc, tudíž tenhle je rozhodně nejlepší. Celkově se dá říci, že zešpagetovaná velká dramatická díla historie bývají znamenitou podívanou, ať už jsou přepracována jakkoli. Táhne to nahoru především kamera, některé skvostné nápady, dost krve (na Itálii) a konečně Horst Frank, jehož modné oči jsou snad ze skla. Ovšem velice mě sral G. Roland, který den po průstřelu nohy ani jednou nezakulhá. (31.01.2014)

Zajímavý western vykrádající Shakespeara (nevím, který název je hloupější, jestli anglický, italský, nebo německý), se zpočátku úžasnou gotickou atmosférou (úvodní sen, hřbitov, kříže, vybavení ranče), která se v průběhu filmu vytrácí, stejně jako věrnost Shakespearově hře. Čili se do příběhu o pomstě zaplete ještě spor s mexickou bandou o zlato, konec je samozřejmě úplně odlišný. Na druhou stranu některé nové nápady jsou dobré. Stejně jako Kubaso mám problém částečně i s obsazením - Andrea Giordana typově sedí přesně, zrovna Nera nebo dokonce Gemmu bych si tady představit neuměl, ale Giordana není dost charismatický, aby film utáhl, a kromě toho jeho postava jenom říká "já se pomstím, já se pomstím", ale ze všech problémů ho tahá jeho schopnější přítel Gilbert Roland, který se sem taky moc nehodí. Horst Frank sem naopak sedí perfektně. Ještě se mi líbila hudba a kamera, naopak akce se moc nevyvedla, pozdější Castellariho filmy jsou v tomhle směru lepší. PS. Původně ten film plánoval udělat Corbucci s Anthonym Perkinsem v hlavní roli. Řek bych, že by to bylo lepší. (09.10.2011)

Rozhodně originální nápad. Líbilo se mi, že western zachovával většinu jmen z původní hry nebo volil jména podobná, např. Z Ofélie je Emily a z Hamleta je Johnny Hamilton, ale jinak tu máme ranč Elsenor, Guilda a Rossiho, Clauda atd. Nejvíc cool postava byl pro mě Johnnyho nejlepší kámoš Horace, který se vždycky zjevil v pravou chvíli. (18.08.2018)