Šialenstvo

Na mňa film zapôsobil pozitívne. Vôbec som nečakal také množstvo lakačiek, ale boli a fungovali. Veľké plus. Vyzdvihujem aj super atmosféru a zaujímavý dej, ktorý ma bavil až do konca. Škoda, že film nebol natočený v tejto dobe, pretože úroveň efektov a celková vizualizácia filmu neboli bohviečo, a to aj v kontexte tej doby. Bubáci sa mi zdali príliš gumení a umelí na to, aby som sa ich zľakol. To isté platí aj pre masky. Ešte zo základnej školy si pamätám jednu akciu, kde sme v rámci brannej výchovy nacvičovali prvú pomoc. Pre názorné zranenia nám nalepili na telo a na tvár rôzne lepky, aby zranenia vypadali čo najreálnejšie. To isté asi použili vo filme. Proste guma na tvári... to moc nevydesí. V súčasnosti by sa tento problém ľahko odstránil a pôžitok z filmu by bol ďaleko lepší, pretože námet a scenár fakt za to stojí. 80/100 (03.01.2014)

Carpenter je génius. Dokázal vzít Lovercraftovské téma a atmosféru a nabušit ho dokonalým mixem strachu, šílenství, beznaděje, zmatení, morbidnosti a bůchví čeho ještě. Doufám, že až někdo natočí At the Mountains of Madness bude to mít alespoň poloviční atmosféru, grády a děsu jako tenhle kult. P.S. Monstra skvělá. (31.01.2013)

Carpenter opět na scéně se svýma rádoby strašidelnýma příšerkama. Bohužel po 17ti letech se nejedná ani o strašidelný ani o nějak kostýmově a efektově kvalitní snímek. Dříve to možná bylo strašidelné, ale v dnešní době je divák zvyklý na větší maso. Ze současného pohledu nic moc děj, nic moc horor, nic moc duchařina. Takže další ze starších, těžko hodnotících filmů. 3*, 17.4.2014, pc (17.04.2014)

Nebylo to úplně k ničemu, jelikož jsem podle reakcí většiny poserů zde zjistila, že mám pro strach uděláno... ale nejsem si jistá, jestli to neplatí jen pro tento případ, takže pro sichr rekapituluju - na slizovité příšerky mě nikdy neužilo, neosvětlení šedovlasí senioři, nedodržující pravidla silničního provozu, mě už vyděsili bezpočtukrát a s narušenými dětmi pracuju... tak čeho bych se tady mohla bát? Snad hospitalizace v psychiatrickém zařízení, ale nepřichází v úvahu, protože nervy, ty já mám jak špagáty... Jedna hvězda za Sama Neilla. (30.10.2014)

Nikdo mi nevymluví, že z téhle geniality nebral Lynch pro Lost Higway. Obdivuhodné míchání různých rovin – hranice šílenství a normality, dějových vrstev (co je reálné – retrospektiva v psychiatrické léčebně, část v Hobb´s End - očividný děj knihy - nebo filmové zpracování?), metafora na ovlivňování člověka náboženskou fikcí nebo vliv umění na člověka, kterážto linie zůstane očividná, ať už film interpretujete jakkoliv. Nejinspirativnější snímek, jaký jsem viděla za dlouhou dobu. (04.07.2010)