Stopár

Je to dosť dobrý thriller. Má veľmi dobrý príbeh o mladíkovi, ktorý k sebe na dlhej ceste autom vezme stopára, ale po chvíli zistí, že to je psychopatický masový vrah a našťastie sa mu ho podarí zbaviť, ale to ešte netuší, že sa s ním začne vrah hrať, prenasledovať ho a hádzať na neho všetky svoje zločiny, aby bol v očiach polície vrahom práve on. Spracovanie je celkom slušné, filmu prakticky chýba úvod a tak už mladík po pár minútach k sebe vezme stopára a tak sa už stále niečo deje, slabé miesto som si nevšimol a dej je po celý čas dostatočne zaujímavý a dobre podaný, keďže pôsobí dosť nepredvídateľne, pričom ma zaujal hlavne typ pomoci mladíkovi vždy tak, že vyzerá ešte ako väčší vrah a dobre sa na to pozerá až do konca, len škoda, že najpôsobivejšia je práve úvodná fáza a zvyšok sa už jej nevyrovná. Až prekvapivo dobre je na tom aj akčná stránka. Samozrejme nejaké rozsiahle akcie sa tu čakať nedajú, ale o zabitých tu nie je núdza, aj keď väčšinou len mimo obrazu, ale zabíjanie hlavne policajtov je vo filme vždy dostatočne zaujímavé a potešia hlavne rôzne scény s dopravnými prostriedkami, obzvlášť výborne natočené havárie. Herecké obsadenie je výborné, či už mladý C. Thomas Howell v hlavnej úlohe, skvelý a správne démonický Rutger Hauer a ani Jennifer Jason Leigh nesklame. Réžia je na tom dobre a nesklame ani technická stránka, ktorá je výborná, takže tu nie je čo vytýkať. Som nadmieru spokojný, dobrý príbeh aj jeho spracovanie, výborné obsadenie a to všetko v peknom vizuáli, myslím, že potenciál je tu využitý takmer na plno. Objektívna kvalita filmu- 68%, film sa páči mne na 74%. (24.09.2007)

Velice dobrý psychthriller. Lepší psychouše než Rutgera Hauera jsem snad ještě neviděl, ten byl prostě skvělý. Škoda, že si na tom nedali tvůrci ještě kapku víc záležet, propracovanější scénář, k tomu o půl hodinky delší stopáž pro lepší rozvoj dramatických scén a je to špička. Takhle dávám "jen" opravdu velice poctivé 4 hvězdičky. Zajímavá je silná podobnost hl. hrdiny (ne R. Hauera, myslim toho kladnýho) s Honzou Dolanským (snad to tak nepřipadalo jenom mně). (17.06.2008)

Pekelna zimomriavkova jazda! Uz po piatich minutach sa ma zmocnil neprijemny pocit a ja som vedel, ze sa budem bat. Reziser figliarsky vyuziva nevedomost divaka. O zaporakovi nevieme takmer nic, no namiesto toho, aby nam film vysvetloval, po celu dobu nas nechava v sklucujucej nevedomosti a v ocakavani, kedy sa tajomny John Rider znova dostane na scenu. A ze on si vie vybrat cas a miesto :). A kto je to vlastne ten John Rider? Nocna mora, ktoru by ste netuzili stretnut ani vo sne, nieto este v noci na uprsanej dialnici... (10/10) (02.06.2008)

Po mesačnej odmlke po dobrom pocite z remakeu, som si pustil originál a musím povedať, že chápem percentuálnu priepasť medzi nimi. Originál 'The Hitcher' má totiž jeden podstatný faktor, ktorý novšiemu viditeľne chýba a to je - Rutger Hauer a jeho nechutne pokojná záporácka charizma. To jediné nemohli nahradiť a je to citeľne cítiť. Inak je všetko na rovnakej úrovni, viď komentár k 'The Hitcher' - 2007. 85%. (06.03.2009)

Koncept Stopaře, v primární rovině odvislého od setkání se zlem proniknuvším do světa smrtelníků, vychází ze dvojího: z proměnlivého vztahu mezi stopařem a mladíkem a ze zpochybnění navenek se jistě jevícího světa, v němž se příběh filmu odehrává. 1, Co se týče vztahu, hrdina si v úvodu počíná lehkovážně a později zakouší teror, kdežto stopař obráceně; v první půlce vypouští hromy, blesky (tím hru iniciuje) a v druhé si s mladíkem již jen pohrává, dokonce tak, že libovolně přetváří a koriguje svět filmu, velkoryse překračuje fyzikální a časoprostorové zákony, a zjevuje se zčistajasna, jak se mu zamane. Zatímco stopař disponuje „žánrovou pamětí" a promptně ji využívá, mladík takové štěstí nemá a všemu musí přijít na kloub svépomocí - trvá mu to dobrých devadesát minut. 2, Ke zpochybnění světa filmu dochází ze strany mladíka poté, co si uvědomí, že stopaře nezastaví ani strážci zákona a že aby ho přemohl, musí porušit pravidla – jak společenská, tak stopařova. Situaci můžeme zobecnit a uvést, jak pracují filmy s divákem v závěrečných minutách. Například potlesk na konci Titanicu je možné „číst" jako příklad autotematismu - ten zrazuje kinematografii tím, že formulku „jsem svět“ nahrazuje formulkou „jsem film“. Tvůrci těsně před koncem film překlápí; již nejsem uvnitř fiktivního světa, ale vně, abychom mohli film adekvátně zhodnotit. Tvůrci tleskají sami sobě - respektive to mi tleskáme tvůrcům; film se vyvedl. Analogii k tomuto procesu známe z thrillerů a hororů, které dosahují napínavého či hrůzostrašného efektu znejistěním statusu fikčního světa. Z tzv. metafyzického obratu (neboli nečekané inverzní proměny ontologické roviny) čerpají svou efektní pointu například filmy Šestý smysl a Ti druzí. V takovýchto případech nevystupujeme vně, jako předtím, ale propadli jsem se ještě o jedno patro dolů do suterénu. Závěrem: Divák je hřebík. Buďto ho třeba vyndat kleštěma (Titanic), anebo zatlouct (Šestý smysl). Ale nemůže jen tak zbůhdarma čouhat z fošny. To by nešlo. (21.06.2009)