Ze dřeva

Autoři vytesali film Ze dřeva do podoby imago mundi. Vesmír se tu vyjevuje v jediném tvaru a z jediné materie: jako dřevěný basreliéf, který se ustavičně povždy a všude proměňuje – v udivující činorodosti vesmírného řezbářství. Pohyb je tvarem, přítomnost celkem. – Byť je film obrazem a buduje obraz, odkazuje k faktu skutečnosti, spojité, nedělitelné. A stejně takový, kontinuem odvíjený, je tu i člověk, dřevnatý, míznatý špalíček v korpusu vrtivého kosmu. – Člověk, vidí Ze dřeva, ovšem zradil ne quid nimis (uměřeně), a proto vypadává z rodného Kmene jako neotesaný otesánek; renegát skutečnosti. – (ještě k imago mundi, pod vlivem filmu, ale spíš mimo jeho rámec) Také jsem jako mnozí tu ušlechtilou schopnost tvořit obrazy světa (imago) proměnil v nástroj k podmaňování světa a už tuším, že mundo není zatemňováno imagem jen tam venku, ale že se šeří přímo v mojí hlavě, že dávno nevidím svýma čistýma očima, kým a kde skutečně jsem, a proto nevidím, kým jsou druzí, kým Země. Dívám se cizím, odcizeným pohledem skrz poděděné zpuchřelé obrazy nebo ty, které se mi zalíbily na bleším trhu idejí, svobodně si z nich vybírám a kompiluji představy lepší. Být obezřetný vůči moci obrazů, vůči tomu, jakou moc jim dávám a k čemu a jakou moc mají ony nade mnou? Být vysoce hlubinně propojený s mundem, abych byl způsobilý tvořit jeho přínosné imago? (Straky ve větvích skřehotají tak, že se neslyším!) Mám přece právo být v obraze, mít svůj obraz o sobě a o tom ostatním, právo hýčkat si svatý obrázek naděje, že se nám díky vlastnictví utkvělých obrazů povede souladně vplout do bystřiny skutečnosti. / Straky v korunách džezují a film voní do páteční noci na FS. (28.06.2023)