Ako krtko k nohaviciam prišiel

Sedmá pečeť, Cabiriiny noci, Stezky slávy, Jeřábi táhnou a první Krteček. Ten padesátý sedmý měl něco do sebe. — Jako malinkého mě na tom mátly dvě věci – mluvící kytka, co se kultivovaným ženským hlasem ohrazuje proti útokům brouků a housenek, načež se nechá bez hlesu vyrvat z kořenů, a taky to asi bylo moje první setkání s eliptickým střihem: nechápal jsem, jak krtek ví, co má dělat, když mu to len nestihl říct. Jo, to už je dávno. (20.09.2014)

jéé, já bych chtěl kalhotky a s kapsami:-)) Já taky. Nestárnoucí Krteček, vždy potěší:-) Jako malá jsem s kamarádkou pořádala závody, kdo složí puzzle s Krtečkem v kalhotkách dříve (kostička tak 10x10cm - celé puzzle obsahovalo asi 6 kostiček). To byly časy:-) Já ho teď pouštím žákům ve škole - uvedu to jako luxusní dokument o zpracování lnu a když se ukáže krteček, tak se jim okamžitě uleví a vesele se baví:-)) (01.08.2011)

Všechno ti rákosníčku povím. Na louce vyrostl len, s žábou jsme jej namočili, na sluníčku vysušili, čáp jej lámal, ježek pročesával, pavoučkové usoukali, borůvky mu barvu daly, mravenečci tkali a rak nastříhal. A tobě, rákosníčku, za ušití dík. Jediný díl, kde krtek mluví a proto nemám chuť ho za ty zvuky zašlapat zpátky do země, odkud vylezl. (21.09.2012)

Škoda, že nejsou krtečci nějak spojení dohromady - takhle je tu strašně moc krátkých dílů a já nevím kolik jich mám jak ohodnotit. Takhle to shrnu zhruba za všechny. Krteček je česká klasika, pojem, plný krásných příběhů a ideální pohádka pro děti (nejen). ''Kalhotky'' byly můj první krteček (samozřejmě v knížce) a pořád nejoblíbenější, takže píšu zrovna sem. Bravo pane Milere, já určitě nezapomenu. (21.06.2010)

Dnešní terminologií by se dalo říci, že jde o pilotní film budoucí kultovní série a až donedávna bych tvrdil, že stejně jako mnoho jiných pilotních filmů nese stigma toho nejslabšího. (Už to ale netvrdím, protože mi bylo spatřit na vlastní oči novodobou dotáčku Krtek a maminka.) Proč nejslabšího? Důvody vidím nejméně tři: Výpravnost, mnohomluvnost a ideová didaktičnost. U následných sérií se panu Milerovi podařilo blahodárně zredukovat přebujelé výtvarno ve stylu prvorepublikových knižních ilustrací na jednoduché pestrobarevné symboly a šablony, které teprve dodaly Krtkovi ten pravý vizuální šmrnc. Zároveň došlo k právě tak blahodárné redukci dialogů, jež za pomoci směšně malé slovní zásoby postihnou nebývalou škálu emocí a sdělení. Těmito dvěma nutnými redukcemi se jakýsi pouhý krtek teprve stává Tím Krtkem. Krtkem, kterého člověk dokáže chápat jako osobu sobě podobnou a milovat od raného dětství až do doby, kdy po čtyřicítce konečně dostává rozum. Z tohoto hlediska je tedy pro mě prvotní Krtek překonán, jeho poslání být předobrazem Krtka budoucího (a lepšího) je splněno a s dosažením věku pěti let můj zájem o něj bezezbytku mizí (podobně jako mizí zájem o lentilky, když člověk okusí sex). Poslední potíž je zaviněna Krtkovým poučným zaměřením, podmíněným dobou vzniku. Divák je na Krtkově příběhu informován o nezbytnosti tvořivé práce a široké kooperace na cestě k žádoucím hmotným statkům (kalhotkám). To by nebylo tak zlé, kdyby tvůrci naznačili i související ekonomické vazby. Všichni totiž na kalhotkách pro Krtka makají zadarmo. Stejně jako v Neználkovi ve Slunečním Městě každý udělá, co je potřeba a co umí a nedostane za to ani floka. To je ovšem buď sprostá lež, nebo nevhodně zamlčená vize budoucího komunismu, v němž nebudou peníze a každý do systému přispěje podle svých schopností a každý si vezme podle svých potřeb. Jedinou výjimkou je Ježek, který poslouží k vyčesání příze nedobrovolně. Jak je vidět, i Bratři v triku nakonec myšlenku kalhotek opustili, protože v následných sériích už Krtek opět chodí s holou zadnicí. (24.12.2013)