Hazardný hráč

Jak kdyby první díl Barvy peněz (http://www.csfd.cz/film/8243-barva-penez-color-of-money-the/) Paul Newman když válel kulečník zamlada. Emocionálně je tenhle díl rozhodně silnější. Ale trochu roztahanější. Oba hodnotím zhruba stejně. Každý má něco do sebe. George C. Sott byl samozřejmě výtečný jako vždy :) (27.05.2010)

20 minut zkrátit a film by dostal hned větší švih. Jsem velmi rád že Martin Scorsese příběh Eddiho Felsona ještě malinko rozvinul. Ta postava stejně jako mnoho dalších, které ztvárnil, jak jinak než skvělý, Newman si to zkrátka zasloužila. Skvěle zde hrají ovšem i George C.Scott a parádní Minnesota. 75% (17.05.2023)

Zacatek je super. Tak prvnich 45 minut, kdy je hodne kulecniku a ma to velkou dynamiku, tak je to fakt super. Pak to zacne zabredavat do takovyho vztahovyho dramatu, kterejme az tolik nechytl, jako tomu bejva u spousty jinejch filmu. Nakonec se to trosku zvedne a tedy je to celkem dobry film. Skvely Paul Newman a George C. Scott. (11.12.2005)

Vyborny Newman a G. C. Scott v dramatu o hazardu, kulecniku, lasce a alkoholu. Skoda, ze Rossen zvolil rozvlacne tempo a film vice nesestrihal, protoze tech hluchym mist je dost (hlavne sceny s Piper Laurie, ktera me brzy zacala unavovat). Uvodni zapas s Minnesotou taky nepusobil uplne verohodne. Atmosferu to ale melo a clovek pri sledovani dostal chut si taky poradne stouchnout do kouli. (06.07.2013)

Život je jako bonboniéra… a taky jako jiné slovo na „b“ – biliár. Někdy máte věc pevně ve svých rukou, ale stačí jeden špatný šťouch a z aktivního hráče se stáváte bezmocným pozorovatelem. Vaše (ne)štěstí je rázem v cizích rukou. Občas nezbývá, než se naučit jinou hru. Nebo jinak hrát. Hazardní hráč se po svižné, i když přes půl hodiny dlouhé hře mění v táhlé psychologické drama. Ze změny tempa i celkové nálady je zřejmé, že Eddie těžce narazil. Jeho nehorázně vysoké sebevědomí spadlo na úroveň sebepodceňující se Sarah. Díky prohře ve hře zabodoval v milostném vztahu. Neznamená to pro něj, že by již víckrát nevzal tágo do ruky, naopak – získal novou motivaci. Excelentní Paul Newman mi stylem herectví připomněl Marlona Branda o deset let dříve v Tramvaji do stanice Touha (method acting v plné parádě). Zásadní rozdíl tkví v povahách jejich postav. Eddie není beznadějný hajzl, jenom tulák, který se zastavil na místě. Žil pro výhru, ale teď schytává jednu ránu za druhou. Buď se naučí snášet porážku, nebo bude navěky poraženým. Jeho počínání je místy filmově nevěrohodné, ale gró věci díky němu v závěru každého praští mezi oči. O změně, o tom, kdo je vítěz a kdo poražený, není pochyb. K nesmrtelnosti této černobílé klasiky svým barvitým výkonem přispěl také George C. Scott, z něhož vyzařuje stejná arogance jako z generála Turgidsona v Dr. Divnoláskovi, ale pod slupkou ze silných slov tentokrát tušíte slabošské jádro. Minimem akce a maximem dialogů dává Hazardní hráč jasně najevo, že je hereckým filmem. Proto mne překvapuje, jaké oblibě se dodnes těší. Největší dozajista ne mezi těmi, kdo slepě holdují hazardu, ale těmi, kdo mají biliár rádi, protože stejně jako Eddie pochopili. 75% Zajímavý komentář: Shaqualyck (28.05.2011)