Hazardný hráč

Mladý horkokrevný hráč kulečníku Eddie Felsen je přesvědčen o kvalitě své hry natolik, že hodlá vyzvat k souboji na zeleném plátně Minnesotu Fatse a převzít od něj korunu biliárového krále. Cestou za svým cílem vymetá hráčská doupata, kde s originální fintou obírá místní hráče o potřebné finance. Nemůže mu to vycházet věčně a Minnesotu nikdy nemůže porazit, dokud se každá jeho myšlenka nebude ubírat k předvídání pohybu šťouchaných koulí. (10.12.2008)

Na nostalgii si zrovna moc nepotrpím,ale po dalším a dalším shlédnutí tohoto filmu nevím jak jinak bych své rozpoložení opakovaně pojmenoval. Kupodivu (dle počtu hodnotících koukačů) u nás nepříliš známý film, s dehdy již hvězdným (dovolím si nesouhlasit se zde prezentovanými názory ,že jako Newman podává vynikající výkon na prahu své kariéry,--no to snad ne, po více než deseti letech filmování a po takových kouscích jako Někdo tam nahoře mě má rád,-nebo Kočka na rozpálené plechové střeše!!,-ono mu v době natáčení již bylo šestatřicet,totiž...) vynikajícím Newmanem,nádhernou muzikou a úžasně vykresleným prostředím které už nikdy nebude ,,co bývalo". Viz volný a docela zdařilý následovník Barva peněz. (28.10.2010)

Život je jako bonboniéra… a taky jako jiné slovo na „b“ – biliár. Někdy máte věc pevně ve svých rukou, ale stačí jeden špatný šťouch a z aktivního hráče se stáváte bezmocným pozorovatelem. Vaše (ne)štěstí je rázem v cizích rukou. Občas nezbývá, než se naučit jinou hru. Nebo jinak hrát. Hazardní hráč se po svižné, i když přes půl hodiny dlouhé hře mění v táhlé psychologické drama. Ze změny tempa i celkové nálady je zřejmé, že Eddie těžce narazil. Jeho nehorázně vysoké sebevědomí spadlo na úroveň sebepodceňující se Sarah. Díky prohře ve hře zabodoval v milostném vztahu. Neznamená to pro něj, že by již víckrát nevzal tágo do ruky, naopak – získal novou motivaci. Excelentní Paul Newman mi stylem herectví připomněl Marlona Branda o deset let dříve v Tramvaji do stanice Touha (method acting v plné parádě). Zásadní rozdíl tkví v povahách jejich postav. Eddie není beznadějný hajzl, jenom tulák, který se zastavil na místě. Žil pro výhru, ale teď schytává jednu ránu za druhou. Buď se naučí snášet porážku, nebo bude navěky poraženým. Jeho počínání je místy filmově nevěrohodné, ale gró věci díky němu v závěru každého praští mezi oči. O změně, o tom, kdo je vítěz a kdo poražený, není pochyb. K nesmrtelnosti této černobílé klasiky svým barvitým výkonem přispěl také George C. Scott, z něhož vyzařuje stejná arogance jako z generála Turgidsona v Dr. Divnoláskovi, ale pod slupkou ze silných slov tentokrát tušíte slabošské jádro. Minimem akce a maximem dialogů dává Hazardní hráč jasně najevo, že je hereckým filmem. Proto mne překvapuje, jaké oblibě se dodnes těší. Největší dozajista ne mezi těmi, kdo slepě holdují hazardu, ale těmi, kdo mají biliár rádi, protože stejně jako Eddie pochopili. 75% Zajímavý komentář: Shaqualyck (28.05.2011)

Barvu peněz mám rád, ale musím uznat, že tato verze je přece jen trochu vydařenější. Především Paul Newman je vítězné eso vysypané z rukávu tohoto filmu, jeho vytahovačnost a nezlomná povaha přijde rozhodně k chuti. Jackie Gleason jako Fats Minnesota je jedním z nejvíce sympatických záporáků z této doby. Inteligentní a procítěná záležitost. 80% (24.05.2011)

Totální WTF závěr. Příběh, který diváky vtáhne do děje a po celých 134 minut nepustí. Krásná a roztomilá Piper Laurie mi tady často připomíná Audrey Hepburn, Paul Newman opět a zase bez chybičky. Ale proč jste nechali tu holku umřít? Mohl z toho být pěkný sportovní happyend, takhle je to jedno z nejlepších dramat, jaké jsem viděl! (23.08.2013)