Stratený Izaiáš

Těžko si o tomto filmu udělat úsudek. Jako celek nevyznívá nijak špatně. To, co ho ale potápí jsou spíše maličkosti. Zaprvé chlapec, o kterého obě ženy vedou litý boj, je naprosto příšerný. A ve scéně, kdy začně na školní představením vyvádět, bych ho nejradši hodil zpátky do tý popelnice. Pak jsou to jednotlivé scény atd. Co je ale naprosto nejhorší je způsob, jakým scénáristé řeší dané téma. Neřeší ho. A v tom je ten problém. Ukážou nějaký problém, a poté ho nějakým způsobem zatlučou do země, aby nemuseli odpovídat na otázky. A ten konec je absolutně nepovedený. (29.01.2006)

Sociální drama, které se snaží stavět především na hereckých výkonech. A že je herecká sestava z dnešního pohledu velmi slušná. Režisér s převážně televizní průpravou ale nedokáže průměrný materiál povznést nad televizní komornost s chudou produkcí. Takových filmů chrlí televizní mašinérie po celém světě nepřeberné množství, takže nebýt méně zdatného obsazení, šlo by hodnocení ještě trochu dolů. 50% (17.01.2009)

Obohratý námet o súdnom procese o dieťa medzi biologickou čiernou matkou, ktorá ho ako totálna fetka nechala v zime v smetnom kontajnery a adoptívnou bielou rodinou je tu zatienený otázkou farby pleti, ktorá sa tu rieši až príliš a podľa mňa by mala byť nepodstatná. Súdne rozhodnutie a hlavne jeho prevedenie mi pripadalo k dieťaťu totálne bezcitné. Utopický koniec ako to tu niekto nazval, by mal byť jediným možným spôsobom pri prehadzovaní decka z jednej rodiny do druhej ak už k tomu musí dôjsť. No a ani herecké výkony hviezdneho obsadenia ma nenadchli a tomu šablonovitému príbehu nedokázali dodať potrebné emócie. 5/10. (09.01.2020)

Halle Berry jako narkomanka ne moc přesvědčivá. Příliš čistá pleť i nehty. Lange zase taková nudná spasitelka, dračice a potvory umí lépe. Co je ale obdivuhodné je obecně americká vlastnost adoptovat děti jiné barvy plet, to bychom se od nich měli naučit. Příběh polepšené narkomanky je ovšem sentimentální až hrůza, stejně jako znovunalezení dítěte odloženého do popelnice. Kdo nezůstal nic dlužen svému umu je Samuel L. Jackson, ale pro něj mám dlouhodobě slabost, takže neměřím zcela kritickým metrem. No, a konec pak už v oblasti utopie. (17.01.2009)

Nebylo snadné se rozhodnout, na kterou stranu se postavím. Jednu chvíli jsem stála na straně Jessicy Lange, která malého Izaiáše milovala jako své vlastní dítě a byla schopná pro něho udělat cokoliv. Pak jsem stála na straně Halle Berry. Byla přece jenom Izaiášovou biologickou matkou. Když ji hnala touha po droze, tak malého chlapce odložila mezi odpadky. Teď už byla čistá. Měla práci a i bydlení. Ve filmu je pronesena jedna věta: "Dítě patří matce." už nevím, kdo ji řekl, jestli advokát nebo sociální pracovnice. S tou větou souhlasím. Dítě skutečně patří matce, ale já se ptám za jakou cenu a koho lze považovat za matku? Je to osoba, která dítě neporodila, ale miluje ho jako svého vlastního syna, láskyplně se o něho stará, sleduje jeho první krůčky a vychovává ho nebo je to osoba, která ho porodila, pak ho odložila, protože měla absťák a nutně se potřebovala skouřit a najednou si vzpomněla, že někdy měla dítě, rozhodne se ho najít a zabojovat o něj? (26.03.2010)