Prêt-à-porter

Altmanova intervence do módního zákulisí nese všechny znaky jeho díla: mozaikovitou stavbu, kousavý humor, přehršel hlavních postav a... nevyrovnaný výsledek. Ať chcete nebo ne, některé postavy vás zaujmou víc, jiné míň nebo vůbec ne, takže cestu k zajímavým místům si musíte proklestit skrz džungli nudné vaty. Mačetu s sebou. Mě osobně třeba mnohem víc zajímala tajemná historie Mastroianniho a Lorenové než dejme tomu nudná Julia Roberts. A jedna věc mě pobavila na českém znění: hlas Alexeje Pyška nepřečetl titul filmu jako "prétaporté" (tip top, O.K., doslova ale "připraveno k obléknutí"), ale "Pret a Porter" (asi podle vzoru Bonnie a Clyde nebo Randall a Hopkirk ;-) Zřejmě vůbec netušil, o čem to je. 60 % (04.07.2005)

Kdybych hodnotila po prvním shlédnutí, váhala bych, jestli tři hvězdičky není mnoho - no a teď to vidím s klidným svědomím na čtyři - tenhle film je totiž tak rozkouskovaný a rozstříhaný, že větší počet shlédnutí je myslím nutný... Napoprvé je divák většinou oslněn budď modelkami nebo stále krásnou Sophií Loren (a parafrází její a Mastroianniho "postelové scény") a jde po téhle linii - ale i ostatní stojí za pozornost.... (23.10.2013)

Když Woody Allen točil Celebrity s tím, že chce natočit sarkastický film o "společenské smetánce", naříkal, že ví, že to stejně nedovede tak, jak by chtěl - což je jeho syndrom, může ho však těšit to, že to před ním o čtyři roky dříve zvládl dokonale mistr nad mistry, který v jízlivém pohledu na Dolce Vita tohoto druhu lidí složil další nemilosrdnou mozaiku, která groteskně sleduje hemžení a pinožení této havěti, zvané celebrity. Tento film je taková dlouhometrážní podoba VIP zpráv, akorát nahlížená sarkastickou optikou, která odhaluje pravou tvář světa, který je blýskavý na povrchu, ale uvnitř je stejně "špinavý" a banální jako životy nás obyčejných smrtelníků. Myslím, že Altman to natočil i za Wůdyho. (30.10.2011)

Tenhle film rozhodně stojí za podívání. A věřím, že publikum jednou Altmanovu rafinovanou propletenost doslova desítek drobných příběhů z nejvyšších pater vládců módní říše docení. Už jen castingem je tenhle snímek neuvěřitelný. Jako kdyby se zvedly přední řady hlediště oscarových ceremoniálů roku 1993-94 a vrhly se do společného projektu. A i když je hlavních hrdinů nejméně do dvou desítek, každý z nich v pravou chvíli vynikne, zazáří a následně ustoupí v ději dalšímu herci, aniž by si překáželi. Režijně je to prostě naprosto mistrně zvládnuté. Jednotlivých drobných jemných vtípků jsou ve filmu stovky…a nemusejí být ani řečené… Výraz ve tváři Julie Roberts, když zaslechne za svými zády lupnutí špuntu od šampusu, nebo Forest Whitaker jako gay návrhář, nebo Marcelo Mastroiani, plížící se Paříží jako ruský komunista. Svět haute-couture mi opravdu nic neříká, radši bych měl levou kulku přivřenou ve svěráku, než abych kupoval značkový drahý hadry. Ale ten bizardní mikrosvět vládců světa módy vás na ty dvě hodinky může bez problémů pohltit. Dávám 80% a možná po letech ještě přidám. U poctivé filmařiny, točené na dlouhé záběry v přelidněných scénách a s vynikajícími herci se to může klidně stát. Zejména, když si jednu celou hvězdu ponechává Sophia Loren, pravá královna evropské kinematografie minulého století. I v babičkovském věku z ní vyzařuje tolik šarmu a elegance, že zastíní i modelky, které vedle ní postávají… (04.01.2019)

Áno! Takhle nějak si představuji, že to v módním průmyslu funguje. Bláznivý svět plný bezprostředních modelek i podivných mužů, plný rozmarů, povrchnosti i podrazů, ale také kreativity a elegance. Množství postav a jednotlivých příběhů působilo – aspoň zpočátku – trochu chaoticky, ale koneckonců i ten chaos je pro tuto branži charakteristický. Takže všechno bylo, jak má být. Fajn film. (14.12.2012)