Kuutamolla

Velmi rozporuplné pocity o Iiris, která hledá ten pravý vztah. Pravda, trochu ji do toho zasahuje mírně extravagantní matka,kamarádka, co chlapy uhání jako na běžícím páse, klid najde vždy jen u šťastně vdané sestry, švagra a jejích mrňousů. Kromě toho má ráda filmy a hlášky z nich sype z rukávu. A pak potká charismatického Marka, nadějného režiséra. Hmmm...občas jsem měla dojem,že svým ohozem vyplenila kontejner a být chlapem, neopřu si o ní ani kolo...občas byla charizmatická....to ovšem její švagr taky:-)proto ji možná tajně miloval :-) Víc jak tři hvězdy ze sebe nedostanu, možná to bude tím vcelku nehostinným klimatem:-) (16.05.2013)

Takový samotáři v finském znění. Vtip možná není tak velkolepý, zato víc ze života. Příkladně uvedu: "Tělo je spokojený jenom když z něj jde něco ven nebo dovnitř," prohodí aktérka, když se u oběda baví o chlapech. Jinak je film docela smutný, ale ze života. A když už to vypadá na happy-end, tak to v posledních pěti minutách ... (26.01.2006)

Niekedy to tak býva, že kde sa dva bijú tretí vyhráva. Výborný záver, ktorý tomu dodal ten správny šmrnc. Štvrtá hviezdička však nie je len preto, ale hlavne kvôli skvele prepracovanej postave Iiris, ktorú v priemernom filme nenájdete...takže, hlavne preto...70% Videné v rámci Challange tour - 30 dní so svetovou kinematografiou. (04.10.2015)

Iiris, třicetiletá holka, co miluje filmy a kafe, která si žije svůj osamělý život beze spánku, a která si sní svůj sen o panu božském. A tak, trochu i na popud svých kamarádek (inspirace Samanthou ze Sexu ve městě v jedné z nich je tam fakt hodně znatelná) hledá a...samozřejmě, že se pálí a hned několikrát. Místy jsem jí rozuměla, místy jsem ji nechápala, ale v momentě, když našla sama sebe, jsem jí vyloženě fandila. A pan božský se nakonec taky objevil, když už se nechtěla dusit ve skleníku, když už dál nehledala a nejméně to čekala... Za mě moc příjemná podívaná. (11.05.2015)

Já sama přesně nevím, proč jsem dala zrovna čtyřku, když jsem byla během filmu přesvědčená o tom, že to budu hodnotit daleko níž. To je už druhý film, kdy takhle váhám. Snad mně byla Iiris něčím blízká, možná jsem se s ní chvílemi pocitově ztotožnila, kdo ví. Byla nádherně zamilovaná a pohled na její tvář, když jela domů tramvají, byl odzbrojující a nesmírně uvěřitelný. Minna Haapkylä byla vůbec zajímavá, protože chvílemi byla krásná a vzápětí se zatvářila tak, že z ní byla docela ošklivka, ale jinak svou nevyrovnanou a rozporuplnou Iiris, stále hledající to "něco" nehmatatelného, co by jí udělalo šťastnou, zahrála skvěle. Měsíční svit měl i své tmavší chvilky, ale jinak to bylo tak lidské, příjemné, smutné....... (15.09.2014)