Smrť panien

Dlouho jsem váhal mezi 3 a 4 hvězdičkami, nakonec jsem se přiklonil ke čtyřem, ale hlavní, dalo by se říci klíčovou zásluhu na tom má Kirsten Dunst. Ta opět dokazuje, že je nejen moc hezká, ale i moc dobrá herečka. I když její role zřejmě není rozsahem největší, Kirsten zastiňuje ostatní aktéry natolik, že si vpodstatě z celého filmu vybavuju hlavně její tvář a ostatní již jen mlhavě. Námět filmu působil zajímavě, dalo by se říci skoro mysteriózně, myslím ale, že Sofia Coppola jej mohla rozpracovat lépe, neboť v ději nejsou až tak zřetelně načrtnuty pohnutky, které vedly k oné tragédii. Sice se dá říci, že vyústění je pochopitelné, ale nemusí být tak zřejmé úplně každému. Nicméně jde o velmi pozoruhodný tvůrčí počin a solidní režijní debut a lze jen doufat, že si dcera slavného otce své renomé bude v budoucnu ještě vylepšovat. (01.02.2005)

We will never find the pieces to put them back together... Jsou chvíle, kdy se i to nejzářivější slunce pokryje tmavými slunečními skvrnami, kdy se na tváři největšího smíška objeví bolest a něco v nás volá po vnějším zranění duše melancholickými tóny, posmutnělými řádky, bolestnými filmovými políčky, zkrátka blues jakékoholi tvaru. Ale i čirou esencí dramatizujího mládí, které vnímá citlivěji, bez odstupu a s intenzitou, která z malicherností vyrábí životní tragédie, probleskuje paprsek naděje. V porcelánově křehkém, herecky i režijně svěžím (a zároveň zralém) debutu sledujeme s dospíváním pěti sester v tuhém puritánském domácím režimu. Kaskádovitý příběh skrz střídání zcizujícího dalekohledu klukovské zvědavosti a zvětšovací lupy, atmosférické hudby a rozverných melodií, bláznivé revolty a vynucené poddajnosti, pozvolna roztáčí kola blížící se tragédie. Nenápadně. Ale rychleji a rychleji, jak sestupujeme do spodních pater. Sofia Coppola se úzkostlivě vyhýbá doslovnosti, kličkuje mezi daností připomínající nevyhnutelný osud hrdinů antické tragédie, mezi kostlivci ve skříni (i jinde) jedné americké rodiny z předměstí , a přesto z celého snímku dýchá určitá morbidní poetičnost, rozechvělá bezstarostnost člověka, který jde po úbočí skály a ví, že každou chvíli může spadnout. Dospívání je takových propastí plné a Smrt panen je živoucí pamětí mládí jako navždy ztracené, ale nezapomenuté a nezapomunutelné gesto. Dívčí mávnutí na rozloučenou, perlivý smích a pak...věčný spánek Šípkové růženky...Opravdu věčný? Vy jste zjevně nikdy nebyl třináctiletou dívkou, říká jedna z postav psychiatrovi, když se podivuje nad tím, jaké by mohla ona mít starosti. Ale tahle smutná dívenka v nás spí. Tak pozor, ať ji neprobudíme. (29.07.2007)

Nepopírám, že má Sofia režisérký talent a umí pracovat s herci, kteří v každém z jejích filmů hrají jako o život. Ale nějak jsem zkrátka nepobral, proč to ty holky udělaly, nepochopil jsem jejich motivaci jejich jednání. Teda, pochopil, ale Sofia asi měla ultra liberální výchovu, jestli jí tak strašný čin, jako je sáhnout si na vlastní život, přišel adekvátní k situaci, ve které se ony dívky nacházely. KDYBY SE MĚL TOTIŽ ZABÍT KAŽDÝ, KDO MÁ TAK "STRAŠNÝ" RODIČE, TAK POMŘOU CELÝ GENERACE, včetně nezanedbatelné části uživatelů CSFD :o)) (27.02.2006)

Sofia, cara mia, to bylo něco úžasného. Dokázala jste, že mi poprvé v životě Kirsten Dunst přišla jako dobrá herečka a fyzicky atraktivní děvče. Natočila jste skvělý příběh o nespoutanosti mládí, svobodě, puritánství, křehkosti duší a lecčem dalším co neumím slovy postihnout, jen to cítím. Z nějakého důvodu ale půjdu "jen" na 80%. PS: Ten důvod přišel o pár let později a jmenoval se Lost In Translation. (01.02.2005)

Žena. Zbožňované, půvabné stvoření, které je před námi pořád pár let napřed a v období dětství a dospívání to jde nejvíc vidět.. Zakleté princezny, naivní rytíři a ve vznášejících se záclonách času ztracená tragédie, jejíž smysl je stejně nepochopitelný jako neznámý. Nejkřehčí období lidského života zachyceno podobně poetickou optikou jako v Dangerous Live of Altar Boys. Být dívka a potkat zjeva Hartnetta s účesem Antona Chigurha, můj klín by byl suchý jak Údolí smrti.. (06.09.2018)