Minulé životy

Umělý konstrukt scénáristky a režisérky v jedné osobě z tohoto filmového příběhu čiší více, než je zdrávo, přestože je vyvolán autobiografickými vzpomínkami a zřejmě i dobrým chtěním – ostatně, jde o starou bolest většiny filmů, u kterých je jejich režisér zároveň podepsán i pod scénářem. Těžko říci, zda je to způsobeno stávkou hollywoodských scénáristů nebo zbytnělým scénáristickým egem jihokorejské režisérky, avšak smutnou pravdou zůstává, že kromě slušné kamery a obsese číslem 12, tento zkratkovitý, přesto však rozvleklý snímek nenabízí nic, co by ho dokázalo vymanit z veskrze běžného průměru. Ani jedna z postav, žijících po celá léta v jakémsi ekonomickém vakuu, nedokáže diváka nijak zaujmout a (spojler) Jeho větám o tom, jak se Jí podařilo v USA prorazit, se nechce věřit, jelikož jediným Jejím úspěchem z filmu vyplývajícím je získání „Green card“ poté, co se coby korejská imigrantka vdá za amerického židovského spisovatele. A tak ona idea tavícího kotle, toho pověstného melting potu v New Yorku, je ve filmu dokonale naplněna. Možná proto má tento film vesměs příznivé kritiky – pozoruhodné ovšem je, že navzdory tomu, jak na letošním Sundance festivalu, tak i na Berlinale, vyšel naprázdno. (10.09.2023)

Tento debut o nezkonzumovane lasce reziserky Celine Song  je urcen k tomu, aby vas emocne znasilnil a roztrhal na milion kousku. Je to film schematicky, ale ucinny. Zkouma se dlouhotrvajici vzajemne spojeni, opusteni, zisky a ztraty. Dobre funguji vykony Grety Lee a Teo You. Dialogy jsou peclive a prostredi kazde sceny take. (26.08.2023)

Oscary jsou poslední dekádu přehnaně zpolitizovaná fraška, která ovšem navzdory již oficiálně zavedeným nesmyslným diverzitním kvótám letos přinesla nečekaně docela silný ročník. Past Lives by byl můj tichý favorit, nebýt hlučného Oppenheimera. Skvěle napsané minimalistické korejsko-americké romantické drama bez amerického kýče, které ani na minutu nesklouzává k laciným žánrovým zvratům a naopak si udržuje lidský a realistický přístup od začátku do konce. 85%. (16.02.2024)

// Někdo by možná řekl chladná a odměřená, já říkám pomalá, soustředěná a nečekaně seriózní. Přesto se mi údajně nejlepší romantika roku pod kůži nezavrtala, byť je to po režijní stránce precizní a formálně tomu nelze moc co vytknout, loňské laškování o několik dekád starší Emmy Thompson člověka vtáhlo víc, mělo silnější sdělení, a ještě přitom stihlo náramně pobavit. V minulém životě bych byl možná nadšenější, v tomhle jen 6/10. (02.07.2023)

Nestává se mi to často, ale jednou za čas ano, nenacházím vhodná slova, to přesně pasuje na tuto nádhernou záležitost.. Líbilo se mi to ve všech ohledech, velice příjemní a sympatičtí herci (přiznávám, že ani jednoho z nich jsem neznala), příběh o setkání po letech, kdy stačilo jen pár okamžiků a přeneslo se na mě takových silných emocí, že mi to vhánělo slzy do očí.. Klidné tempo vyprávění mi v tomto případě sedlo, mohla jsem si ty dva užít.. Celine Songová zaslouží smeknutí klobouku, něco tak něžného, křehkého, krásného, přitom hlubokého a ryzího se jen tak nevidí, výborná práce od všech zúčastněných, ode mne plná palba a přemýšlet nad hodnocením dnes večer opravdu nemusím.. Film, který určitě ještě uvidím.. (28.08.2023)