Strom na dreváky

Tak já to konečně viděl a dokonce na velkém plátně! A teď už mi z DVD od Zóny zbývá jen Metropolis a Krásná hašteřilka (přičemž v tomhle pořadí to asi dám; byť Krásnou hašteřilku mám na DVD a Metropolis ne) a mám to komplet. Tady jsem se těšil na opravdu velkolepý poetický film a taky jsem ho dostal, jenže mi ne vždy sedl. Respektive takhle, sedl by mi naprosto přesně, ale musel by být tak o hodinu kratší. U některých scén jsem radši přemýšlel nad tím, co budu dělat pak a kolik uteklo času, než abych byl pohlcený, což by se dít prostě nemělo a i objektivně mi přijde, že si to svoji tříhodinovou stopáž obhajuje jen obtížně. V tomhle extrémně pomalém podání to mohlo mít klidně i 10 hodin a výsledek by asi zůstal stejný. Jsou to zajímavé výjevy z každodenního života několika rodin bezzemků, některé scény jsou obzvlášť povedené (hlavně ta, podle které je celý film pojmenovaný, ale dostaly mě i dvě noční, které díky nasvícení scény ve stylu tehdejších možností svícení dostávají až mystickou formu), zvuková složka je zde naprosto dokonalá a pro každou scénu podstatná a místy mě to opravdu fascinovalo tak, jak jsem si přál, ale místy mě to zase míjelo a nechápal jsem, proč některé scény sleduji (třeba tu na pouti). V širším kontextu chápu, to tam není a nebylo by zbytečné nic, ale nebudu lhát, někdy ta poetika na mě nefungovala. A tohle je vyloženě poetický film, některými označovaný jako hraný dokument, ale já ten pojem nemám zrovna rád a pro mě to jsou poetická vystižení určitého času a prostoru. Strom na dřeváky tohle je, obdiv si bezesporu zaslouží, místy se mi líbil opravdu hodně, ale nedokážu si představit, že bych ty tři hodiny s chutí u toho strávil znova. Není to ani tak detailní mezi řádky ve vykreslení doby a psychiky postav, jako třeba Kristus se zastavil v Eboli. Ano, do určité míry ano, ale jen do určité míry - dialogy tu vlastně nehrají až takovou roli. Jinak jsem chtěl komentář začít ve stylu, že kdybych byl hodně hnusný, tak řeknu, že to je jako kdyby někdo zfilmoval Mollyiny historky o ztracené žluté voskovce a vidění psa na ulici, protože stejně tak zajímavé některé historky jsou podobně epické, ale nakonec to tu nechám jen jako poznámku pod čarou, vzhledem k tomu, že to má nějaký konec, který opravdu vypadá jako závěr. Silné 3* (29.11.2023)

Ocitla jsem se v úplně jiné době kdesi v Lombardii a stala se součástí nepředstavitelně těžkého života tehdejších rodin bezzemků. Nejen, že na mě v celé své síle zapůsobila ponurá atmosféra, ale i jejich silná a nezlomná víra a s tím související velká pokora, tak důležitá pro jejich z mého pohledu těžký životní úděl a jestliže to jsou reálné vzpomínky Olmiho babičky, tak jí tu dobu nezávidím ani omylem. Ale je moc dobře, že můžeme vidět i takové filmy na kterých poznáváme jaké jsou v reálu opravdu důležité hodnoty. A určitě bylo i zajímavým faktorem, že celý film byl točen neherci z dané oblasti. Nicméně jsem film viděla nadvakrát, protože stopáž se mi zdála přece jen neúnosně a zbytečně dlouhá. (08.10.2012)

Olmi v citlivém a poklidném duchu rekonstruuje zaniklou Evropu rozkročenou mezi agrární a průmyslovou epochou, přičemž továrny a svět s nimi přicházející se pro naše hrdiny zatím jen vzdáleně a trochu zlověstně rýsuje za obzorem. Dnešní Evropan si může už jen představovat jaké to bylo, když byly všude po krajině rozesety nespočty statků, mlýnů, polí a zahrad, kostelů, cest a cestiček ve kterých se každý den pracovalo a žilo s po generace nezměněným tempem. Idealizace však není na místě (a čest režisérovi, že ji do filmu netlačí) - lidé trpěli nespravedlivostí sociálního řádu, byli v zajetí pověrčivé víry, prospěchem a penězmi rozhodně nepohradali a práce byla hlavně povinností. Ale co naplat, když to vše ve svém životě dělali s takovou prostou upřímností, kterou už dnes nikdo nemá! (12.04.2013)

Připadám si jako nekulturní hovado, když tomu neskutečně natahovanému hranému dokumentu dám jen 2 hvězdičky. Já jsem se nudila. S hejnem podobně ukoptěných postav, které kvůli ukoptěnosti nelze pořádně rozlišit, se zkrátka nedá utáhnout časosběrný dokument o ukoptěných lidech, aby se na něj dalo dívat. (16.05.2013)

Jediná vec, ktorá by sa objektívne dala Olmimu v tomto filme vyčítať, sú až príliš pokojné decká. Tie najmenšie nikdy neplačú, tie pár ročné nebobehujú sem tam a nevystrájajú, ako je to v skutočnosti. Inými slovami život týchto roľníkov bol ešte ťažší, než nám ukazuje samotný film. Nikto sa nesťažuje, pretože iný spôsob života nepozná a aj keby sa niekto chcel, tak niet komu. Film v poslednej tretine trochu zmení smer a jeho záver je pomerne prekvapivo pesimistický. Ale opäť sa nikto nesťažuje, pretože nejako proste bude. A Boh sa stále iba prizerá... (05.10.2021)