Strom na dreváky

Vtom, co Strom na dřeváky ukazuje a vtom, co chce říct je opravdu nádherný. Do Vatikánského seznamu patří, ale na film je absolutně ,,nefilmový´´ a na dokument zase moc dlouhý a tak ve výsledku moc nefunguje což je škoda. Ale věřím, že bych si ho dokázal užít. Musel by, ale mít poloviční délku. Takhle mě akorát vyřídil. Škoda. (09.08.2018)

Asi jsem nikdy nevidel film, ktery by lepe dokumentoval zivot na venkove. Konkretne na konci 19. stoleti, nekde v okoli italskeho Bergama. Film zaujme uz faktem, ze nikdo z ucinkujicich neni herec a vsechny postavy jsou ztvarnene mistnim obyvatelstvem. Film o tezkem ziti v relativni chudobe, skromnosti a vire v boha. Prestoze filmu chybi nosnejsi pribeh, zaujme svou autenticitou, zpracovanim a hudbou (Bach, Mozart...). Vidno, Italove i davno po svem neorealismu umeli natocit socialni drama, ktere honosi cely svet dodnes. (14.09.2013)

Poetické. Strom na dřeváky, ač tříhodinový, uteče jako svěcená voda proudící pod neznámým a přece tak povědomým severoitalským kostelíkem. Výborná práce s neherci, fantastické obrazy zemědělské krajiny i rafinovaný scénář, dýchající autenticitou - jsou asi největšími plusy díla. Díla natolik silného, že i mě, starého pohana, přinutilo uvědomit si, že bez zázraků se nedá žít ani v přetechnizovaném 21. století. Nezáleží na tom, zda je jejich strůjcem jakási abstraktní příroda, nebo chlapík s plnovousem v bílé tunice, který na nás kouká z obláčku. Zázraky se dějí: to je, oč tu běží. Život je zázrak. (22.10.2006)

Ke Stromu na dřeváky jsem přistupoval se skepsí. V roce 1978 vyhrál na festivalu, kde se koncentruje na kilometru čtverečním nejvíc snobů na světě, tedy v Cann, Zlatou palmu, a to je pro pozorovatele, který má představu o sebestřednosti festivalové scény dostatečným varováním. Instinkt mě nezklamal. Olmi mohl být v 70. letech považován za vynálezce dnes tak populárního a masově využívaného žánru hraných dokumentů. Maximum energie věnoval navození autenticity při zachycení života vesničanů v italské Lombardii. Pracoval s neherci pocházejícími z příslušné oblasti, aby dokonale zachytil místní dialekt. Film zachycuje život pěti rolnických rodin žijících pospolitě na statku a pronajímajících si půdu od velkostatkáře. Srovnání s moderními hranými dokumenty ale bohužel není na místě. Vznikly, aby dokumentární žánr zatraktivnily, oživily a přiblížily divákům. Pracují se střihem a profesionálními herci, podobně jako zábavné hrané snímky. Průšvih Olmiho experimentu spočívá v tom, že pracuje s reálným časem, je tudíž velmi pomalý a při své vražedné stopáži je z mého pohledu otravný a nudný. Olmi se dostává až někam k dnešnímu fenoménu tzv. slow TV, a to je záležitost zcela mimo obsah mých zájmů. Znám tříhodinové filmy, kde si dlouhou stopáž divák nestačí uvědomit, a znám takové, co subjektivě trvají dvakrát tak dlouho. Strom na dřeváky bych bohužel zařadil do druhé kategorie. Celkový dojem: 25 %: (12.05.2017)

Spíš než film dal by se Strom na dřeváky označit jako sonda, obraz každodennosti italského venkova koncem 19. století. Až jako podružný mi přijde příběh, který není tak výrazný. Nutno říci, že tento obraz není tolik odlišný od Ladových obrázků či Jiráskových románů. Prostě agrární venkov se vším, co k němu patří. (07.01.2010)