Prozřetelnost

Příběh, na kterém se ukazuje, že někdy může být fikce pravdou reality. A že noční alkoholický ústup do světa fikce může být formou duševní terapie i způsobem (nebo aspoň pokusem) vnitřně se vyrovnat s chybami vlastní minulosti. Realita skýtá starci jen falešnou hru přetvářky, kterou jako diváci plně prohlédneme jen díky předchozímu uchýlení se do starcových představ. V nich může dojít nejen pomsty na svém, chladném je slabé slovo, synovi (skvělý Bogard), ale pokusit se zúčtovat s minulými traumaty. Ale co diváka překvapí, často dosti vtipným přístupem. I tak je to ale skličující příběh o muži ztrácejícím vládu nad svým tělem, bližními (a v posledku i onou pamětí a představami). Postavy na plátně jsou na po velkou část filmu ve svém jednání předkládány jako determinované cizí mocí (vůli starého spisovatele-vypravěče příběhu), v čemž se film podobá následujícímu Resnaisově filmu "Můj strýček z Ameriky", kde jsou však postavy determinovány fyziologicky či psychosociálně. (03.10.2014)

Kultovní film na filmové vědě FF UK. :o) - Jinak pozoruhodný "pozdní" Resnais. Prozřetelnost je především hereckým koncertem všech zúčasněných, v čele s Johnem Gielgudem, disponujícím rafinovaným, provokujícím scénářem a nápaditou režií. Což jsou samozřejmě celkem nic neříkající věty, nicméně tento film (jako jiná režisérova díla) je obtížné popsat na několika řádcích. Třeba vidět. (22.11.2006)

Kde jen se ten Resnais ztratil, že začal vnímanou skutečnost, nejistou, vrstevnatou a nestálou, znázorňovat tak stroze technicky; a proč jen se svůj výrazový strukturalismus začal snažit maskovat kontroverzně nachýlenou obrazotvorností… Jedno od sebe odvrací pozornost k druhému a o druhém netřeba ztrácet slov… (23.12.2018)

Ani na chvíli nenudící cynicky vtipná hříčka, jejímiž hlavními klady jsou především dokonalí herci, úžasný scénář, ale hlavně absence jakéhokoli "nemůžu, nejde, nehodilo by se" ze strany režiséra - jak vizuálně, tak obsahově. A také dokonale ladící hudba. Resnais mě začíná zajímat čím dál tím víc. A přestože si pěti * nejsem jistá úplně stoprocentně, dát jen čtyři bych považovala skoro za neslušnost... Krásný filmový zážitek! (23.01.2007)

"A co tady chce tenhle pán? Nó jo, jde mě rozřezat." Tučné mínus Ponrepu za verzi se simultánním dobovým dabingem stylu "Ahoj, já jsem Helmut, opravář komínů," kterou pouští svým divákům. Když si John Gielgud strkal čípky do "rekta" tak jsem už fakt v kině vyprskl smíchy. K plnému pochopení a hlavně vychutnání jedinečné Resnaisovy režie jsem si film musel doma pustit ještě jednou. Prozřetelnost je vzácný filmový klenot mezi jehož hlavní klady patří, že nebere ohledy na nikoho a na nic. Nejen Dirk Bogarde rajzující po hororově-Kubrickoidním baráku za doprovodu temného Miklóse Rózsy je opět po delší době z mysli nesmazatelný obraz. (02.03.2013)