Réžia:
Robert ClouseScenár:
Charles Robert CarnerKamera:
Godfrey A. GodarHudba:
Alfi KabiljoHrajú:
Kurt Thomas, Richard Norton, Edward Bell, John Barrett, Tadaši Jamašita, Conan Lee, Buck Kartalian, Bob Schott, Slobodan Dimitrijević, Eric Lawson (viac)Obsahy(1)
Těžko si představit příhodnější titul do letošního centrálního tématu Festivalu otrlého diváka, jímž je oslava těla ve všech jeho podobách, než pozapomenutý skvost z kategorie filmů natolik otřesných, až jsou nádherné. Už jen samotná produkční premisa, že vznikne akční snímek v hlavní roli s herecky naprosto neschopným držitelem zlata ze světového mistrovství v gymnastice, nastavuje laťku očekávání publika s vytříbeným vkusem náležitě vysoko. Co když k tomu připojíme koncept, že hlavní hrdina bude speciální agent, jenž likviduje protivníky smrtonosnou kombinací gymnastiky a karate, pročež vždy v rozhodující chvíli se bitka přesune na místo, do něhož je nenápadně zakomponována hrazda či jiné cvičební náčiní? Už jsme zmínili, že snímek vznikl v osmdesátkách a hrdina má mulet? Nebo že dívku jeho srdce ztvárnila indonéská modelka Tetchie Agbayani, která pózovala pro Playboy a odešla do Hollywoodu přehodnotit svůj život? Největší zábavu ovšem skýtá příběh snímku, který představuje výmluvný obraz studené války a východoevropských zemí z pohledu Ameriky. Záminkou pro bláznivé akční sekvence, dobrodružné eskapády, nechtěné queer momenty mezi atlety a absurdní dějové zvraty totiž je snaha amerických obranných sil umístit na Východě základnu protiraketové obrany. V Parmistánu, státu vývojově uvízlém někde mezi třetihorami a dobou temna (natáčelo se v Jugoslávii), každoročně probíhají nebezpečné hry bez hranic, jejichž vítěz si může po místním vladaři žádat cokoli. Do zaostalé země vysílají své atletické zástupce všechny mocnosti světa a náš hrdina má za úkol se přes krvežíznivé soky probojovat až k vítězství, aby tak vlastnoručně i vlastnonožně zabránil komunistické expanzi. (Festival otrlého diváka)
(viac)Recenzie (25)
Keby to bola paródia... Ale vy tomu naozaj dávate 60%? ()
Je to pitomý až na půdu, ale taky celkem zábavný a akční scény jsou solidní. Nic extra, ale ani žádná katastrofa. Pravda, hlavní hrdina je takovej nezajímavej týpek, ale pro mě, jakožte zavilého odpůrce sportu, nezbylo nic jiného než koukat s otevřenou hubou na ty jeho gymnastické kousky. Vrcholem filmu je ta část ve městě bláznů, ta byla opravdu povedená. Já za sebe dávám 60% a klidně se na to znovu někdy podívám. ()
Tak tenhle film jsem viděla jako malá holka a byla z něj unešená. Pak po 20ti letech jsem si nemohla vybavit jeho přesný název. Nakonec jsem ho sehnala a po takové době pustila. Ta vesnice nebo městečko bláznů nemá chybu ani po takové době. ()
Az necekane malo debilni... ()
McGyverův mladší bratr je jenom vlnkou na robouřeném rybníce absurdit, ze kterého se vám nebude chtít už od minuty desáté, ve které je film již naplno rozjetý, až do té osmdesáté deváté, kdy film končí katarzi vyvolávajícím textem o americkém (proti)raketovém programu. Gymkata ztělesňuje veškeré představy o osmdesátkových béčkách, které jsem kdy měl (i když možná chybí radioaktivní odpad, ale to bychom byli jinde) a i proto mám skutečně vážné podezření, že se jedná o parodii. ()
Reklama