Nemocnice na kraji města po dvaceti letech

Není to tak zlé jak to vypadá. 25% dejte Ordinaci, ale Nemocnice si je nezaslouží. Přeci jen, hlavní herci hráli své standardy a dali do toho jistě kus srdce - bohužel jen v rámci scénáře. Ten je opravdu největší slabinou. Dietl holt byl jen jeden. Původní Nemocnice díky němu zůstavá aktuální i dnes a jím stvořené role, tak uvěřitelné a živoucí, zůstanou scénáristickým úkazem už navěky. Dnes už to tak nikdo neumí. Ani v televizi, ani ve filmu. Není divu, že od pokračování měli mnozí velká očekávání. Sledovanost je jistě naplnila zcela, myslím že první díl se 4 miliony diváky drží rekord mezi seriály dodnes. Ale spokojenost s příběhem už tak senzační nebyla. Není divu, hluchých, trapně úsměvných či nelogických míst je zde víc než dost. Ale ne vše bylo špatně. Co mě ale doslova iritovalo byl habrující zvuk a postsychrony. To se na mě přátelé od zvuku nezlobte, ale to musí slyšet i hluchý. Celkově jde o nijak pamětihodné, ale důstojné pokračování, které kupodivu nekončí happy endem a dá se říct, že dokonce i na mrtvém bodě. Ale dalo to prostor pro celkem zdařilou finální řadu Nových osudů o pět let později. (16.02.2023)

Nevybíravá facka do tváře Jaroslava Dietla i Jaroslava Dudka. Před lety jsem pokračování legendární "Nemocnice" protrpěla od první do poslední minuty ... ale dneska už nemám sílu ani chuť ztrácet s ním čas - a bezmocně sledovat, kterak jeho kvalita zcela viditelně a zcela nezadržitelně s každým dalším dílem upadá. Skončila jsem spolu s epizodou číslo 3 - po neobratně servírovaných lapáliích spojených s osobními a profesními problémy jeho protagonistů (stejně jako s proměnou politicko-společenských poměrů) jsem už nějak nedokázala vstřebat neuvěřitelně trapně podanou bridžovou zápletku. P.S.: Je mi jasné, že původní série byla zfilmována značně idealisticky, přesto se nabízí (nebo spíš poměrně nevybíravě vnucuje) uštěpačná otázka, co jsme si to v dobré víře na samém konci devětaosmdesátého roku bouřlivého dvacátého století vlastně vyzvonili ... vlastními klíči - a kam se poděly zvítězivší Pravda a Láska, ty holky prodejné ... (12.09.2015)

Nejhorší je, že prej snad plánujou další díly. Nejvíc mě naštvalo, jak změnili tu hudbu. To už není Nemocnice na kraji města, ale na pokraji útoku rozzuřených diváků! Abrháma mám rád, ale zdá se mi, že nějak ztratil svůj agilní projev a je jak utahaná ženská po dvousměnným provozu ve fabrice. Největší chybu tady udělali v tom, že neobsadili Kaisera (nebo nějakýho jinýho srandistu) do následné role doktora humoristy-kritika. Měl na to náběh už v původní nemocnici. I Štrosmajer tam říkal, že se mu hrozně podobá. A Štrosmajer ten původní seriál oživoval až neuvěřitelně, bez něj by to takhle oblíbený vůbec nebylo. Byl by to jen další trochu nadprůměrnější seriál, ale vlastně spíš až příliš dramatickej a vážnej. No, tenhle seriál není dramatickej vůbec, ale vážnej taky až příliš. Obě hvězdy jsou pro Janžurku, jinak to stálo opravdu za nic a díval jsem se na první tři díly jenom kvůli starým seriím, dál už jsem to jen chvilkama přepínal. Škoda toho, dalo se to natočit mnohem mnohem mnohem líp, než to nakonec vyšlo. (08.12.2005)

Příjemná nejednoznačnost většiny charakterů původní nemocnice se během dvaceti let transformovala do zmateného kolotoče všemožných pocitů, ve kterém se sympatie a antipatie střídají tempem, ze kterého bolí hlava. Více než slibné herecké obsazení je pak jen trestuhodně nevyužitý potenciál, jakkoliv nezpochybnitelné kvality zúčastněných aktérů jsou promrhány utrápenou snahou hrát podle ukázkově nepovedeného scénáře. Charismatické Osobnosti, záměrně s velkým o, typu doktora Štrosmajera či Fastové byste hledali marně i naivně optimistickým okem, z lepší, tedy průměrné, poloviny dnes nutno zmínit Ivu Janžurovou a Tomáše Töpfera, ovšem vše navíc nově s nepříjemnou pachutí latinskoamerických skvostů doby současné. V aktuálním hodnocení tedy slabé tři hvězdičky víceméně z nostalgie, neboť i ten o pětinu století mladší sourozenec se sledovat dá, nicméně spíše než napjaté očekávání dalšího pokračování osudů oblíbených postav připomíná vyhlídka nového dílu značně rozpačitou zvědavost, kdo se zase s kým pohádal či vyspal. (18.04.2006)

Málem jsem umřela smíchy při pohledu na Balzerovou číhající za křovím. Paní Eliško, k čemu jste se to, proboha, propůjčila?!? Tvůrce bych zavřela do archivu, aby oprašovali staré snímky, byli by pro film mnohem užitečnější a snad by toho tolik nezkazili. A možná by se mohli i na některé staré seriály podívat, aby pochopili, jak se to má dělat. (01.05.2011)