Případ Platfus

Úžasné, "nesvěrákovské" až skoro "hubačovské". Nádherná čeština, skvělé vybroušené dialogy. Svěrák nejvíce dramatický, co jsem kdy viděl. Možná bych to trochu zkrátil, tak dlouhá metráž trochu "usedává", ale myslím, že tohle by mohlo patřit mezi deset nejlepších televizních inscenací 80.let. Trochu mě děsily ty dekorace na kavkách a to, že advokátní kancelář je ještě výš, než vysoké paneláky na sídlišti, ale to jen tak, abych si mohl píchnout. Autorsky, režijně i herecky velice kvalitní inscenace. (26.08.2011)

Zpracování á la studiová televizní inscenace z 80.let mě tady překvapivě vůbec nerušilo. Nevím, jak se k tomu scénáři dostal Svěrák, ale je naprosto Nesvěrákovský a velmi vážný. Zpočátku jsem se trochu ošíval a některé dialogy mi připadaly divné. Postupně mě tento film ovšem naprosto upoutal, dal mi i několik velmi zajímavých myšlenek a velice silně na mě zapůsobil. Žádná komedie, ale téměř filozofické a nadčasové drama ze soudní síně. To je prostředí, které mi přijde velmi zajímavé. Brodský většinu času jenom sedí a kouká, ale on jenom svým pohledem dokáže dojmout. Bydžovská je opět velmi zajímavá svým svérázným stylem herectví a do tohoto filmu sedla jako ulita. (17.07.2019)

Studie etiky lidskosti a srdce, která vítězí nad etikou paragrafu. / Hezký je moment, kdy "hezounek" Hanzlík zve ošklivku "Bydžovskou" na rande po té, co vyčůraně odmítl svědčit, a ona jej právě pro jeho zbabělost odmítne, ačkoliv, jak přiznává, se jí to moc často nestává, že by jí někdo na rande zval. / Psychologicky: selhání otce, jehož prominentní postavení umožní synovi vyrůst v rozmazleného fracka, kterému všechno prochází. Když mu Brodský nastaví "otcovské" hranice zaslouženou fackou, je v našem právním systému odsouzen, protože ten jde na ruku prominentnímu otci. Toto selhání otcovského principu prorůstá celou pokryteckou socialistickou společností, která ctí pouze otce "formálního" - literu zákona a titulu. Tentýž mrak a selhání otcovského principu visí nad českou společností a akademickým světem univerzit i 20 let po revoluci. (01.09.2014)

Srazit diváka svým hereckým výkonem na kolena je pro Vlastimila Brodského standart, ale přesto mě zas a znova jeho projev dojímá a udivuje - jako tady. A Zuzana Bydžovská mu v roli idealistické obhájkyně zdatně sekunduje a pomáhá, zvlášť při závěrečné řeči. V podobě Svěrákova scénáře vzniklo něco, co má bez ohledu na dobu, ve které se děj odehrává, platnost kdykoli, protože morálka, to je oč tu běží. A já jsem to skoro celé probrečela. (22.02.2005)

Nesdílím nadšení většiny hodnotících. A) Nemám v lásce TV inscenace, působí na mě příliš uměle, papundeklově a staticky. B) Děj byl křišťálově jasně předvídatelný, překvapila snad jedině ochota ještě před Plyšovým cirkusem '89 ukázat, že někteří soudruzi zneužívali svou moc a neuměli vychovat své ratolesti. C) Zuzaně Bydžovské měl ještě před závěrečnými minutami někdo vysvětlit, že hraje vzdělanou ženu a ne vytlemenou puberťačku. Dlouhá scéna, kdy balila Hanzlíka, byla těžkým WTF!?! Její smích, znějící jako když se vlivem kulometné palby zřítí kostnice, mě bude asi ještě dlouho strašit ve snech. D) Nevím sice, jak fungovaly soudy za komárů, ale nějak mi ten proces nepřipadal věrohodný. Jinak samozřejmě potěšilo silné herecké obsazení, každý slušný člověk musel Brodskému držet palce, aby vyvázl se ctí a osobně by mě zajímal názor dnešních nedotknutelných generací zlatých dětiček... asi by byly pobouřené fyzickým násilím vůči vrstevníkovi a na jeho chování by neviděly nic zavrženíhodného. A proto: škoda každé facky, která padne vedle! 67% (23.06.2011)