Případ Platfus

Poslední léta protosocialistického režimu byla v očích mravně a kulturně zachovalejší části společnosti (vyjádření není pouze popisné, ale i až lékarnicky výstižné) časem jakéhosi vážení a převažování mravních hodnot. Stručně bychom tuto tendenci mohli popsat jako vzpouru proti pozitivně právní ortodoxii, myšlenkovému a mravnímu moru, který naší společnost v druhé polovině minulého století stál až příliš mnoho. Zdánlivě prostý a nezajímavý příběh podle vytříbeného, něžného mužství scénáře jednoho z cimrmanovských protagonistů se v tomto nasvícení mění v nadčasové naléhavé mravní poselství. Poselství, které burcuje nejen lidskou slušnost a smysl pro ideální hodnoty, ale i intelekt a jeho soudnost. Mravní rozhraní je vždy těhotné svou až sopečnou tektoničností velkých témat a mravních katarzí. A jeho přesné intuitivní postižení zase nadčasovým rozměrem. Divák, zejména poučený, otevřený a naslouchající divák, pak cítěním i dosažením mimořádného zážitku. Zážitku, na který se po léta a desetiletí nezapomíná. (23.09.2007)

Tenhle nenápadný televizní film je vážně klenot. Skrze poctivé herecké výkony, jež zmínili ostatní a díky apelu na morálku z pera Zdeňka Svěráka. Vše zaštiťuje režie zkušeného Františka Filipa. Vnímavý divák si pak třeba najde mnoho jiných kladů, například to, jak se dá tzv. "filmové fanouškovství" převést do reálného života. MY SE NA TO PLÁTNO DÍVÁME. I TU SLZU URONÍME. DRŽÍME PALCE TĚM SLABEJM, SPRAVEDLIVEJM. ALE KDYŽ POTOM PRO NĚ V ŽIVOTĚ MÁME HNOUT PRSTEM, TAK TO NEUDĚLÁME. JAKEJ TO MÁ SMYSL? (19.03.2024)

Československý televizní film podle scénáře Z. Svěráka, jenž se většinu doby věnuje soudnímu přelíčení, v němž je jako obžalovaný předvolán vysloužilý, trestně bezúhonný učitel biologie Moutelík, jenž uhodil svého bývalého žáka Burdu a ten si díky tomu přivodil vážný úraz. Přestože byl stydlivý introvert Moutelík v podání V. Brodského ke svému činu vyprovokován nemístnou urážkou onoho nevychovaného studenta a zranění bylo důsledkem nešťastných okolností, případ je poměrně jasný a k uzavření je potřeba pouze uvést míru polehčujících okolností. Největší hereckou hvězdou tohoto snímku není však mistr Brodský, jak by se mohlo nabízet, ale Z. Bydžovská neboli Moutelíkova mladá obhájkyně JUDr. Mourková, jež se do jejího prvního případu zakousla velmi pevně a s chutí. Navzdory nízkému sebevědomí, bizarně velkým brýlím a naprosto příšernému civilnímu outfitu se do předem prohrané soudní pře s protěžovaným mladíkem pustila hrdinně a kvůli potvrzení výpovědi obžalovaného neváhala dokonce navštívit svědka J. Hanzlíka a ovlivňovat ho. Ve vedlejších rolích tohoto zajímavého snímku, v jehož názvu se objevuje studentská přezdívka pana Moutelíka odkazující zřejmě na jeho nepříliš elegantní chůzi, se ukázal M. Růžek jako soudce, namistrovaný J. Abrhám coby žalobce s totálně demagogickou závěrečnou řečí a právník O. Sklenčka, jehož onemocnění zapříčinilo předání Brodského spisu do rukou nezkušené Bydžovské. Případ Platfus shledávám jako nadprůměrně kvalitní a poutavý televizní snímek od velezkušeného režiséra F. Filipa, kde se mladá právnička v podání vynikající Z. Bydžovské postavila na neprůbojného a neautoritativního učitele, jenž za oprávněný políček drzému mladíkovi dostal podmíněný trest. (28.08.2018)

V českejch končinách nejsem vůbec zvyklej na takovýhle soudní drama. Drama, kde je výbornej Ota Sklenička i Martin Růžek a samozřejmě i Bydžovská s Bróďou. Jenom mi tam teda ty komediální linky (obzvlášť ta mezi Bydžovskou a Hanzlíkem) přišly jak pěst na oko. Nebejt tam tahle jejich pseudoromantická pseudokomendiální zápletka, mohlo bejt hodnocení lepší, ale tohle celou atmosféru filmu dost narušilo. Zkrátit o 20 minut, v rámci možností vynechat Hanzlíka a jdeme do plnejch, takhle za pěknou čtyřku. 👌 (20.11.2020)

Minimalističnost (zde zřejmě vynucená financemi) vždy vyžaduje výborné výkony herců, což zde naštěstí zafungovalo. Zcela symbolicky se i do tohoto příběhu o lidské důstojnosti vplétá pletichářská nit protekcionismu a korupce. Obávám se, že dokud se tato nit bude naší společností proplétat, není se na co těšit. (12.11.2012)