Uctivá poklona, pane Kohn

20% - Aneb Kameňák nula. Skoro mám pocit, že někde tady Zdeněk Troška bral inspiraci pro svůj opus. Natočeno staticky, nezáživně, pointy jednotlivých vtipů se krčí kdesi v koutě. Výsledkem je celkem obstojná nuda a nespraví to ani kvalitní obsazení. Mám pocit, že Zdeňku Troškovi se zpracování podobného tématu podařilo o něco lépe. (16.08.2015)

Samozřejmě, že nepoměrně lepší zpracování anekdot, než u Troškova Kameňáku, ale i zde si myslím je znát, že točit je moc nelze. Každou anekdotu přeci většinou vypravěč začíná okřídlenou otázkou: „A tuhle znáte?“ Je logická, anekdota je literární miniútvar s jepičím životem končícím sdělením pointy. Neumím si představit důvody, které mohou vést tvůrce k tomu, že stojí o to, aby jeho film byl ke shlédnutí jen jednou! Snad kromě masochisty. (11.02.2008)

Tak tohle to je pro mě 5 hvězdičkové vzhledem k tomu že obdobné kravinky miluju navíc to herecké obsazení . Ty anekdoty a vtípky :) a hlavně ten konec: o) Tak ve Vatikanu byl :) v Moskvě nebyl tak jak je to tedy doopravdy :) upřímě on tam je ale vypadá spíše jako ten váš sluha .o) tady máte šek a pomlčte o tom :o))) více méně se to musí vidět . 100% pro mě bez chybné . (17.08.2010)

Moc fajn záležitost z doby, kdy ještě žilo hodně herců ze "staré gardy" což se zákonitě projevilo na kvalitě seriálu (dnešním rádobyhercům bych nedal roli ani v instruktážních videích). Kavárna Daubner, rybí hlava, krásné nové kolo, zázrak v Lurdech, vepřové hody ve vlaku a do toho všeho vetešnictví na každém kroku, obligátní onikání a mnoho humorných situací...nic jiného než jedna velká nadsázka která vždy potěší. (29.08.2013)

Ledaže by byl taky takový.¬         Jako milovník (nikoli obdivovatel) židovské kultury a židovských vtipů (a přiznávám, i vtipů o Židech, které mohou překročiti uznávanou míru dobrého vkusu) je mi říci, že tvůrce scénáře a zároveň režisér televizního seriálu 'Uctivá poklona, pane Kohn', Jitka Němcová, se úkolu převésti Poláčkovu knihu židovských anekdot nezhostila dobře.¬                 Důvodem je jednak způsob podání, blízký spíše kultuře české, od židovského šmrncu dosti vzdálený, jednak — a to s tím souvisí — výběr herců; snaživost vecpati tam co nejvíce "celebrit" byl krok nesprávným směrem, převažují nežidovské typy, odstrašujícími příklady jsou Miroslav Donutil, Martin Růžek, Karel Gott, židovské typy se dostaly ke slovu jaksi druhoplánově, jako příklad mohu uvésti Arnošta Goldflama a Otakara Brouska st. Ponejvíce je ukazována jakási zprzněná židovská komunita degradovaná svým přílišným splynutím s národním prostředím českým.¬                 Okouzlen tímto nepovedeným dílem může býti pouze člověk zcela zaslepený námětem (může to býti i "módní" důvod), který o Židech neví podstatného nic. A já se ptám: Může býti umělec spokojený z potlesku od těch, kteří nerozumějí?¬                 Poznámka: Upozorňuji na místní zajímavost — oddechovou diskusi 'Židovské vtipy'. — Případné opoznámkování: uživ. Oskar. (12.05.2018)