Neuveriteľná cesta

Filmy o domácích mazlíčcích mohou být nejhorším druhem kýče, ale tohle se docela povedlo. Občas to bylo i vtipné a nápadité. Přikládám záznam tematicky korespondujícího snu. - - - Sen o domácích mazlíčcích (v noci z 8. na 9. prosince 2021) - - -     Na webu se objevily zprávy, že se na zemi vyskytl nový živočišný druh. Vypadá jako kříženec kočky, morčete a malého prasátka a lze jej nalézt v lidských domácnostech, kam neznámým způsobem proniká. Je mírné povahy, snadno si zvykne na člověka a slouží jako domácí mazlíček. Asi dárek od mimozemšťanů, řekl bych. Žere prakticky všechny potraviny, které svou malou tlamičkou dokáže zpracovat, ale nejvíc mu chutnají výrobky s přísadou palmového tuku. Hledám, jestli neumí něco užitečného, třeba vyrábět elektřinu, syntetizovat pervitin nebo chránit svého majitele před koronavirem, ale nic takového se tam nepíše. Ani o tom, že by někdo zvíře zabil, stáhnul, vykuchal, upekl a zjistil, zda se hodí k jídlu, jsem na webu nic nenašel. To se ufoni moc nevytáhli.      Vrátím se z nákupu a najdu jednoho takového tvora doma, jak cupitá po kuchyni. Jeho vzhled odpovídá snímkům na webu. Má hustou srst šedé barvy o délce sotva několika milimetrů. Pohladím ho, je to jako kdybych hladil kartáč. Možná by se s ním daly leštit boty. Vzpomenu si, že na webu stálo, že zvíře z kočičí obratnosti mnoho nepobralo. Když se postaví na stůl a ono hledá, jak se dostat dolů, počíná si tak neohrabaně, že zpravidla spadne a při pádu se stočí do klubíčka jako ježek. Dám zvíře na stůl, abych si to ověřil. Tvor po chvíli opravdu spadne, přičemž se svine do klubíčka. Po dopadu se rozvine a už zase cupitá po podlaze. No nic, jdu vybalit nákup.      V rámci vánoc jsem si koupil čokoládovou chaloupku zabalenou ve staniolu. Má být z velmi kvalitní čokolády. Rozbalím staniol a ochutnám ji. Je fakt prvotřídní. Tvor ke mně přicupitá a prosebně na mě hledí. „V téhle čokoládě žádný palmový tuk není, blbečku,“ poučím tohoto kandidáta na domácího mazlíčka. Zvíře samozřejmě nerozumí a nadále naznačuje, že by také mělo zájem. No dobře, uloupnu kousek střechy a sousto mu podám. Tvor ho s chutí zkonzumuje a následně se mi začne otírat o nohy. Asi doufá, že ho budu živit ze svého důchodu. Napadne mě, že bych mohl vyzkoušet, jestli dokáže přežít ve venkovních podmínkách, a pak o tom referovat na internetu. Venku je něco málo pod nulou, asi ho vynesu ven na mráz. (15.03.2023)

Jako mála jsem strašně těžce nesla, když kočku unesla voda. Bylo to moje druhý nejhorší trauma po Vinnettouově smrti. Pak jsem to po pár letech viděla znovu a zážitek byl mnohem příjemnější. Je to takový milý dobrodružství pro celou rodinu o třech zvířatech do překonávaj překážky aby se dostali ke svojí rodině. Vysoký nadprůměr srovná-li se s jakýmkoliv rodinným filmem, kde v hlavní roli vystupuje pes, co za a) hraje basket/volejbal/piškvorky, b) je inteligentnější než člověk, c) je tajnej agent. Dokonce i dabing (Langmajer, Vladimír Fišer) se celkem povedl. (08.04.2011)

Začínám na sobě pociťovat degeneraci mých (zbylých) mozkových buněk, protože čím jsem starší, tím se mi podobné filmy líbí víc a brečím už jen při pohledu na obrázek. Ale kdo mě zná, ví, že pro psy mám ohromnou(mírně řečeno) slabost, takže film o věrnosti psích miláčků a kočky (která je na tom téměř stejně) mě dostane na kolena. A co se stalo? Ano, jejich velké dobrodružství mě dostalo tam, kam chtělo, tj. co nejrychleji k mé fenečce a pořádnému mazlení :o) A já za to co? Haf-děkuji :o) (22.06.2010)

Muj nejoblibenejsi film s mluvicimi zviratky, jeste o chlup lepsi nez Babe-galantni prasatko. 2 psi a 1 kocka se vydavaji na dlouhou cestu aby se vratili zpatky domu, a na ceste je ceka rada neprijemnych prekvapeni a nastrah. Film je zabavny a zviratka si vystaci sama, nepotrebuji k tomu ani lidske herce. kteri se tam skutecne take moc casto neobjevuji. Libil se mi cesky dabing, jenz byl vydareny a Chance Jirky Langmajera je skutecne perfektni. pokracovani bylo take celkem dobre ale uz to nebyla TA neuveritelna cesta, kterou sem jako maly tak miloval. (25.06.2006)

Neuvěřitelné, co filmaři se zvířaty dokázali, že jsem jim to celé putování i jednotlivé osobnosti naprosto sežral. Není mi ani 10, ani vlastně už 20, naposledy jsem viděl zřejmě pokračování někdy v dětství a tehdy mě to nadchlo. No a o nic méně mě nenadchl ani tento první díl viděný o možná dvě desetiletí později. Napínavé a překvapivé! (11.04.2021)