Neuveriteľná cesta

Můj oblíbený film, když jsem byl malý. Film je o mluvících zvířátkách, kteří ale neotvíraj pusu, když mluví, ale to mi ani nevadí, protože film se natáčel v době, kdy technologie ještě nebyla nejlepší. Pro malé děti je to určitě stvořený, ale jak člověk roste, pomalu mu přechází chuť po filmu. (24.03.2015)

Přesně ten film, který musíte vidět, když je vám kolem deseti, jinak vám později bude připadat trochu trpaný. A já mám to štěstí, že jsem ho viděl v ten správný čas. To se z něj pak lehce stane taková menší srdcovka a o dvacel let později nad tím vším patosem a kýčem člověk bez potíží přimhouří oko. (28.01.2017)

Jako mála jsem strašně těžce nesla, když kočku unesla voda. Bylo to moje druhý nejhorší trauma po Vinnettouově smrti. Pak jsem to po pár letech viděla znovu a zážitek byl mnohem příjemnější. Je to takový milý dobrodružství pro celou rodinu o třech zvířatech do překonávaj překážky aby se dostali ke svojí rodině. Vysoký nadprůměr srovná-li se s jakýmkoliv rodinným filmem, kde v hlavní roli vystupuje pes, co za a) hraje basket/volejbal/piškvorky, b) je inteligentnější než člověk, c) je tajnej agent. Dokonce i dabing (Langmajer, Vladimír Fišer) se celkem povedl. (08.04.2011)

Je spousta neuvěřitelně ujetých komedií, ale tohle naštěstí není ten případ. K mému velkému překvapení jsem dostala docela příjemnou a milou pohádku, jak tři velcí kamarádi našli cestu domů. Ono není najít jako najít! Jako gaučáci se musíte naučit orientovat v divočině, brodit se divokými horskými bystřinami, utíkat před nemluvícími a hlavně nekrotkými kočkami! Občas se ztratíte a zase nalézáte a co teprve, když vás drapne domestikovaný člověk! Hned skončíte v base. Pak se z té basy musíte lstí, úskoky a přískoky dostat ven, než konečně zachytíte ten správný pach a pohled do velmi, velmi, velmi vzdáleného údolí vám zcela jasně napoví, že tam někde na vás čeká miska studených granulí a pelíšek v člověčí boudě. Napínavé! (23.01.2018)

Filmy o domácích mazlíčcích mohou být nejhorším druhem kýče, ale tohle se docela povedlo. Občas to bylo i vtipné a nápadité. Přikládám záznam tematicky korespondujícího snu. - - - Sen o domácích mazlíčcích (v noci z 8. na 9. prosince 2021) - - -     Na webu se objevily zprávy, že se na zemi vyskytl nový živočišný druh. Vypadá jako kříženec kočky, morčete a malého prasátka a lze jej nalézt v lidských domácnostech, kam neznámým způsobem proniká. Je mírné povahy, snadno si zvykne na člověka a slouží jako domácí mazlíček. Asi dárek od mimozemšťanů, řekl bych. Žere prakticky všechny potraviny, které svou malou tlamičkou dokáže zpracovat, ale nejvíc mu chutnají výrobky s přísadou palmového tuku. Hledám, jestli neumí něco užitečného, třeba vyrábět elektřinu, syntetizovat pervitin nebo chránit svého majitele před koronavirem, ale nic takového se tam nepíše. Ani o tom, že by někdo zvíře zabil, stáhnul, vykuchal, upekl a zjistil, zda se hodí k jídlu, jsem na webu nic nenašel. To se ufoni moc nevytáhli.      Vrátím se z nákupu a najdu jednoho takového tvora doma, jak cupitá po kuchyni. Jeho vzhled odpovídá snímkům na webu. Má hustou srst šedé barvy o délce sotva několika milimetrů. Pohladím ho, je to jako kdybych hladil kartáč. Možná by se s ním daly leštit boty. Vzpomenu si, že na webu stálo, že zvíře z kočičí obratnosti mnoho nepobralo. Když se postaví na stůl a ono hledá, jak se dostat dolů, počíná si tak neohrabaně, že zpravidla spadne a při pádu se stočí do klubíčka jako ježek. Dám zvíře na stůl, abych si to ověřil. Tvor po chvíli opravdu spadne, přičemž se svine do klubíčka. Po dopadu se rozvine a už zase cupitá po podlaze. No nic, jdu vybalit nákup.      V rámci vánoc jsem si koupil čokoládovou chaloupku zabalenou ve staniolu. Má být z velmi kvalitní čokolády. Rozbalím staniol a ochutnám ji. Je fakt prvotřídní. Tvor ke mně přicupitá a prosebně na mě hledí. „V téhle čokoládě žádný palmový tuk není, blbečku,“ poučím tohoto kandidáta na domácího mazlíčka. Zvíře samozřejmě nerozumí a nadále naznačuje, že by také mělo zájem. No dobře, uloupnu kousek střechy a sousto mu podám. Tvor ho s chutí zkonzumuje a následně se mi začne otírat o nohy. Asi doufá, že ho budu živit ze svého důchodu. Napadne mě, že bych mohl vyzkoušet, jestli dokáže přežít ve venkovních podmínkách, a pak o tom referovat na internetu. Venku je něco málo pod nulou, asi ho vynesu ven na mráz. (15.03.2023)