Sindibád

Výtvarně nádhernou záležitost s bohatou dobovou výpravou, kamerou a originálními prostřihy ještě z času na čas spestří kousek pěkné hudby a tím výčet kladů pro mě nadobro končí. Žel ani nadprůměrná výtvarní stránka tady nedokázala (až na pár podmanivých sekvencí) zahnat do kouta mé obrovské znudění z filmu s naprosto nezáživným, odosobněným a chvílemi až vyprázdněným dějem v podobě útržků ze života a hodů stárnoucího milovníka žen a jídla. Režisér ve snaze udělat ryze komorní film stylizuje kreace herců tak, že nejednou chodí, mluví a jednají pomaleji ve srovnání s běžným životem a zapomínají u toho vyjadřovat jakékoliv výraznější emoce. Zoltán Latinovics mě před časem bavil v komedii Vitejte, pane majore!, tady mě málem jeho výkon strhl do tuhého spánku, asi jako celý tento formálně vyleštěný film bez příběhu a bez myšlenky. [45%] (22.08.2021)

LFŠ 2012 ... Nenechal jsem se odradit opravdu silně zavádějícím názvem a musím říct, že mě Sindibád mile překvapil. Film je plný hodně zvláštních dialogů (souhlasím s Limou, že místy působí samoúčelně), romantických záběrů a oku lahodících maďarských ňader. Vše dohromady dává směsici pocitů, která mi v tu chvíli prostě sedla. Ačkoli chápu, že mnozí nad tím akorát kroutí hlavou...a být v jiném rozpoložení, dost možná bych kroutil i já. (09.01.2013)

Ukázka dialogu: "Mými druhy jsou smaltované dostavníky" - "Žáby, hadi a křečci vidí počasí dopředu" - "Ano, pouze rovní muži nevidí zítřka.".....Dáva vám to smysl? Že ne? A takových slovních perel je film plný od začátku do konce. Vyprázděná narace s hezkými obrázky, kdy prošedivělý muž středního věku prochází městem a byty se secesním nábytkem a ženské protějšky se mu nabízejí bez rozmyslu, jak zrovna tvůrce napadne. Sááákryš a to jsem si myslel, že jsem artově založený a pocitové filmy jsou moje krevní skupina. No nic, popojedem. Aťžijou smaltované dostavníky! (23.07.2012)

Kultovní maďarský film je adaptací povídek Gyuly Krúdyho. Hlavní hrdina v něm zažívá nespočet dobrodružství, ale o velké části z nich ve skutečnosti jenom mluví nebo sní. Kameraman Sándor Sára v tomto filmu dokazuje, že spektrum jeho možností je široké a že si dokáže poradit i s filmy méně realistického ražení. Populární herec Zoltán Latinovits se svojí role zhostil na výbornou, ale film jako celek mi příliš nesednul. Užíval jsem si netradiční asociativní střih i zajímavou kameru, ale děj mě nezaujal a po skončení projekce jsem si uvědomil, že k němu mám naprosto nulový emociální vztah. (20.02.2012)

Parametrická narace těžící z mozaikovitých momentek. Kontinuální není ani střih, ani diegetická hudba, tyto prvky vytvářejí mentální subjektivitu s náhle se vynořujícími vzpomínkami hlavního hrdiny, hedonického Sindibáda. Secesní přelom století, dívky i zralé ženy oděné jak do lehkých krajek a šifónů, tak do těžkých sametů a kožešin. Rozkvétající poupata zjemněná měkkým světlem, průstřihy na detaily prostředí měšťanských bytů, ale i gotických kostelů nebo přírody ve všech ročních obdobích, všudypřítomných žen. (08.01.2012)