Obsahy(1)
V Česku působí tisíce neziskových organizací. Ve valné většině suplují nebo doplňují služby státu, mnohdy jen se zlomkem nákladů. Přesto se část společnosti vůči neziskovkám staví negativně. V posledních letech se kritika neziskovek prohloubila do té míry, že nejvyšší představitelé státu mluví o nutnosti snížit jejich finanční podporu. To je ale prakticky nereálné, neboť stát je na práci neziskových organizací v oblasti sociálních programů závislý. Tuto závislosti ukážeme na konkrétních případech tří vybraných organizací. Jednou z největších v Česku je známý Člověk v tísni. Druhou bude nezisková organizace Magdaléna, která pomáhá soustavně v terénu lidem závislým na drogách. Třetím příkladem bude Sbor dobrovolných hasičů z Křesetic. Přes neoddiskutovatelnou roli v oblastech, kde nahrazují nefunkčnost státního systému, se ve veřejném prostoru „neziskovky“ dostávají do stále větší defenzivy. Činnosti, jako například programy vzdělávání dětí ke kritickému myšlení či mediální výchovy, jsou označovány za politickou indoktrinaci – úsilí o prosazování určitých politických či společenských postojů. Je však tato krize něčím, co má hlubší resentiment. anebo je původ tohoto boje proti neziskovkám vně společnosti a odpor k nim je zaséván a podporován spíše uměle, jako prostředek politického boje? (Česká televize)
(viac)Recenzie (1)
Slušně zpracováno. Ano, neziskovky k otevřené demokratické společnosti patří a je trochu děsivé kolik představitelů různých politických stran, dělá vše proto, aby z nich udělali toho nejnebezpečnějšího škodlivého strašáka. Bohužel u části populace, ať té "hloupé, nevzdělané, nebo té "vychcané, amorální a všeho schopné, se jim to celkem daří. Naštěstí je tu i ta část populace, mezi kterou se řadím i já, která význam neziskovek chápe a považuje za zcela normální a společensky přínosné, je podporovat, ať už finančně nebo vlastními silami. Klausovským zrůdám, Pitomiovým kašpárkům, Babišovým ovčanům zmar, všem slušným, vzdělaným lidem, stejně jako neziskovkám věčný zdar. ()
Galéria (15)
