Džuon

Atmosférou sršící video film s lookem podřadné telenovely, který ovšem nabízí výborně naaranžované bubáky. Díky rozdělení na kratší úseky navíc film udržuje v podstatě nonstop napětí a i přes v podstatě nulový děj a absenci výraznější pointy dokáže vaší pozornost udržet, ukolébat a následně i vystrašit. Právě ty nejlepší momenty jsou totiž skvěle dávkovány. 75 % (13.06.2010)

Televízna kamera a jednoduchosť Ju-onu vo mne spočiatku vyvolávala zdržanlivý pocit naznačujúci, že je predo mnou ďalší z rady nudných amatérskych bubu hovadín. O rýchle odbúranie tohto dojmu sa zaslúžili tradičné (v zmysle kategorizácie), husté japonské obrazy, ktoré nezostali iba pri precízne budovanej atmosfére, ale často skĺzli (za to veľká chvála) aj k hnusnejším prejavom – viď napr. postava Kanny. Proste horor za málo peňazí, ale veľa muziky. PS – Pred prahom japonského domu pre istotu povinne obrátiť fľašu saké dole hrdlom :o (26.04.2008)

Kayako mě asi nikdy nenechá klidnou. Chtěla jsem se přesvědčit, jestli je americký remake opravdu lepší, protože moje vzpomínky a zážitky, když mi bylo asi třináct, napovídají, že klidnou noc jsem pak opravdu neměla. To dnes asi už nebude tento případ. Kdykoliv přišla na scénu Kayako, husina byla zárukou, ale okolní příběh, omáčka a řemeslná práce je opravdu velmi bídná a děj je dosti špatně stravitelný oproti US verzi, takže to není takový ten plnohodnotný hororový zážitek. Stopáž je vzhledem k tomu sice velmi sympatická a přes to, že je strašení docela kvalitní a nadmíru znepokojivé, nevyrovná to ten zbytek. Na dvojku kouknu možná někdy, až se mi bude chtít a porovnám. (07.05.2017)

Některé momenty hodně povedené a hororově skvěle zpracované, některé sekvence naopak uspávající a hrozně roztahaně nudné. Děj vcelku zajímavý, skládačkovitě poskládaný, ale možná až moc domotaný. Na první film, který odstartoval Nenávist, to je slušná prácička, která dala vzniknout skvělým a určitě lepším kouskům z roku 2003. 60% (22.03.2012)

Jeden z nejlepších hororů, jaké jsem kdy viděl. Příběh je tak zamotaný, že ho většina z nás zná až z pozdějšího osvětlení přátel (nebo americké verze), ale ten stejně slouží jen jako pozadí pro sérii těch nejlepších lekaček (snad kromě Oka), které jste kdy ve filmu mohli vidět. Takashi Shimizu dokáže navodit atmosféru opravdu mistrně (k čemuž mu slouží i amatérská kamera) a jakmile na vás vyhodí první lekačku, zůstanete napjatě sedět podělaní strachy až do úplného konce. Škoda jen té krátké stopáže. (10.07.2007)