Réžia:
Kenneth BranaghScenár:
Michael GreenKamera:
Haris ZambarloukosHudba:
Hildur GuðnadóttirHrajú:
Kenneth Branagh, Tina Fey, Camille Cottin, Kelly Reilly, Jamie Dornan, Kyle Allen, Jude Hill, Riccardo Scamarcio, Emma Laird, Ali Khan, Michelle Yeoh (viac)VOD (3)
Obsahy(2)
Film nás zavedie do povojnových strašidelných Benátok, kde teraz žije na dôchodku a vo vyhnanstve slávny detektív Hercule Poirot (Kenneth Branagh). Poirot sa so všetkým rozlúčil. Jeho skúsenosti so zločinom, vyšetrovaním a videním toho najhoršieho z ľudstva prostredníctvom ďalšej vojny spôsobili, že sa vzdal. Svoj čas trávi tým, že robí všetko pre to, aby na zločin nemyslel; ale zločin, samozrejme, prichádza za ním. Je deň pred sviatkom všetkých svätých a Poirota navštívi stará priateľka, slávna spisovateľka Ariadna Oliverová (Tina Fey), ktorá mu musí niečo jednoducho ukázať, a sľúbi mu, že to nie je zločin. Chce, aby sa k nej pridal na seansu a pomohol jej dokázať, že to nie je skutočné. Poirot napriek svojmu úsudku zistí, že ho to zaujalo, a neochotne súhlasí s účasťou na seanse v rozpadajúcom sa strašidelnom paláci, ktorý vlastní slávna operná speváčka Rowena Drakeová (Kelly Reillyová). Keď je jeden z hostí zavraždený, všetci prítomní hostia sú považovaní za podozrivých, čo belgického detektíva opäť vtiahne do zlovestného sveta tieňov a tajomstiev. (Cinemart SK)
(viac)Videá (5)
Recenzie (331)
Soudruhu Bráno, soudruhu Bráno! Tak tomu ty říkáš konstruktivní sebekritika?! A takový jsi byl po „Zmrd na Nilu“ perspektivní kádr se zářnou stranickou budoucností! Zklamal jsi, soudruhu Bráno, zklamal! A to nejen celý Ústřední výbor strany pro násilnou asimilaci parazitickými kulturami a Revoluční odborové hnutí privilegizace deviantů a labilních minorit, nýbrž i, a to zejména!, všechny funoušky historicky nade vši pochybnost prokázaného progresivního revisionismu soudružky Christie! Hanba ti, soudruhu Bráno, hanba! Natočit totiž Halouvinovský večírek bez jediného mouřenína, ve čtyřicátých letech minulého století zjevně zcela dokonale asimilovaného a respektovaného i velkobritskou smetánkou, bez všeobecně oblíbeného a všemi přirozeně podporovaného sexuálního dezorientáta, transpohlavníka či přesilné muženy, sveřepě bojující proti znásilňování pohledem [sic!], to je jednoznačně kontrarevoluční krok zpět, trestuhodné porušení stranické linie a neodpustitelný prohřešek proti diverzitní demagogii a pokrokovému zkreslování, jakož i anachronistický plivanec do tváře příkladné soudružky Christie, jejíž díla nyní tak pracně uvádíme na pravou míru! A to ti strana dokonce zaplatila a podpořila tvůj nechutný buržoazní výstřelek přemístit děj do Benátek! S takovým přístupem příště pojedeš leda tak do prdele, soudruhu Bráno, a pro nadcházející tři korektní pokračování – „Heteroseksuální běloch pod sluncem“, „Záhada Rüžového vlaku" a „Deset malých Afrobritečků“, jsme nuceni pomalu hledat někoho uvědomělejšího a pro naši věc patřičně zaníceného, jako například soudružku Bythewoodovou. *** Stylová a zábavná staroškolská detektivka s jemně nahororlou atmosférou, a to především díky uhrančivé benátské patině. Tentokráte sice evidentně za méně peněž, ovšem muzika zcela bez nucené bolševizace, účelového zkreslování a manipulativní stádové převýchovy mas v lhostejně přežvykující a ostentativně všetolerující světoovčany. A dokonce i Erkülúv knír je méně homo. Počítám, že po tomhle bude Keňák neprodleně kancelačně zkulturněn. ()
Po Smrti na Nilu a Orient Expressu přichází Benátky a k mému údivu mě bavily ze všech dílů nejméně, a to i přes poměrně kladné recenze jiných uživatelů. Zkrátka mixnutí hororu a detektivky Hercula Poirota nejde dokupy a kde jiné díly sázely na ladné vyprávění alibi, skládání dílků do sebe a závěrečnou syntézu všech zpozorovaných informací do finálního odhalení, tak zde se film snaží být až příliš hororem, lekat diváka a předhazovat mu vyvolávání duchů, ale jaksi zapomněl na onu detektivní část. Po asi hodinovém úvodu, ve kterém se nás tvůrci snaží “ububat” k smrti pak teda nějak přijdou výslechy a ani se člověk nenaděje a už jsme v závěru, kde si Hercule nějak vycucá z prstu celou verzi příběhu, kterou jsem teda vůbec nepochytil, a už jsme v závěrečných titulcích. Uspěchané, nedobře žánrově namíchané a úplně něco jiného, než bych od tohoto typu filmu čekal - vlastně celkem zklamání. V porovnání s Orientem zaostává ceĺá detektivní část a v porovnání s Nilem se zase film vůbec nechytá ve zvolených lokacích a dechberoucích záběrech pouště. ()
Benátky za deště, gondoly houpající se v prudké bouři, to je něco co jsem v jiném filmu ještě neviděla. Jen mám problém s tím, že jsem Kennethu Branaghovi toho Poirota moc nevěřila. Kde zůstala pověstná ješitnost a puntičkářství slavného detektiva? Příběh je to náležitě tajemný, paní Reynoldsová jako médium byla dostatečně protřelá (když záhrobí nemůže, menší podvod pomůže), ale na Poirotových šedých buňkách mozkových si vylámala zuby. Jak prohlásil sám detektiv, vyrušený z odpočinku v důchodu: „Probrala jste medvěda ze spánku, nedivte se, že tančí.“ Palazzo Lacrime dei Giovani vzbuzuje dostatečný respekt a příběh vyprávěný dětem o morových ranách a dětských duších, které doposud nenalezly klid je skutečně děsivý (slyšet to jako malá holka, tak si cvrnku do kalhotek). Tento příběh je nejlépe zhlédnout za větrné deštivé noci, to emoce ještě zvětší. ()
„After death there's...“ - „Nothing.“ Poirot je vytržen z benátské zahálky a zahradničení, aby racionalitou podpořenou neblahými životními zkušenostmi zatnul tipec nadpřirozenu. „Irresistible case“ se ovšem nekoná. To by se mezi vlhkým zdivem muselo ubrat na divadlem načichlých manýrech a nefunkčním strašení a trochu vyvětrat výraznější atmosférou whodunit nejistoty. Pak by možná postavy nebyly tak mdlé a bez zápachu. Pro Belgičana se zbytky lepidla a rododendronového pylu pod nosem to nicméně přineslo zajímavé poznání, že malé šedé buňky mohou rozlousknout případ, i když jsou pod vlivem. Nebo to bylo díky tomu..? ()
Branagh pokračuje ve stále stejné, genericky odvyprávěné detektivce, která je jak přes kopírák k té předešlé. Jen místo prosluněné delty Nilu s často přespříliš digitálními Pyramidami, tady máme tajuplné Benátky, konkrétně gotický dům plný zvláštních zvuků a nevyřčených tajemství. Ani jeden moment není ničím ozvláštněný, ani jeden záběr a sled událostí není nepředvídatelný. Alespoň má tahle bryskně odvyprávěná báchorka s pár rádoby hororovými momenty a obstojnou výpravou docela slušnou (rozuměj krátkou) stopáž. ()
Galéria (46)
Fotka © 2023 20th Century Studios
Zaujímavosti (18)
- Předchozí televizní adaptace jsou součástí seriálů Hercule Poirot (od r. 1989), konkrétně epizoda Viděla jsem vraždu (2010), a Vraždy podle Agathy Christie (od r. 2009), konkrétně epizoda Viděla jsem vraždu (2014). (NinadeL)
- Závěrečná scéna s Hercule Poirotem (Kenneth Branagh) na střešní terase, kde se odehrávala i scéna z úvodu filmu, se nachází v budově konzervatoře. Konkrétně jde o budovu Palazzo Pisani a Santo Stefano, která se nachází naproti Campo Santo Stefano, v uličce poblíž průčelí kostela San Vidal, ve čtvrti San Marco v italských Benátkách. Na terasu se lze dostat v rámci prohlídky. (Posheidon)
- Hildur Guðnadóttir súhlasila so zložením hudby k filmu čiastočne preto, že jej matka bola vášnivou čitateľkou Agathy Christie. (Arsenal83)
Reklama