Prízrak v Benátkách

Po Smrti na Nilu a Orient Expressu přichází Benátky a k mému údivu mě bavily ze všech dílů nejméně, a to i přes poměrně kladné recenze jiných uživatelů. Zkrátka mixnutí hororu a detektivky Hercula Poirota nejde dokupy a kde jiné díly sázely na ladné vyprávění alibi, skládání dílků do sebe a závěrečnou syntézu všech zpozorovaných informací do finálního odhalení, tak zde se film snaží být až příliš hororem, lekat diváka a předhazovat mu vyvolávání duchů, ale jaksi zapomněl na onu detektivní část. Po asi hodinovém úvodu, ve kterém se nás tvůrci snaží “ububat” k smrti pak teda nějak přijdou výslechy a ani se člověk nenaděje a už jsme v závěru, kde si Hercule nějak vycucá z prstu celou verzi příběhu, kterou jsem teda vůbec nepochytil, a už jsme v závěrečných titulcích. Uspěchané, nedobře žánrově namíchané a úplně něco jiného, než bych od tohoto typu filmu čekal - vlastně celkem zklamání. V porovnání s Orientem zaostává ceĺá detektivní část a v porovnání s Nilem se zase film vůbec nechytá ve zvolených lokacích a dechberoucích záběrech pouště. (15.09.2023)

Sice za méně peněz pořízený, za to ale s obrovským náskokem nejlepší Branaghův Poirot. Komorní, vkusné, decentní, atmosférické. Ta tam je přepíčenost a digihnusota Orient expresu a Nilu, překrásná mysteriózní rezidence v Benátkách si vystačí s hravými úhly kamery, žádné digikejkle navíc nepotřebuje. Hororový přeliv příjemným bonusem, kupodivu drží po celý film, nejednalo se jen o trailerové lákadlo. (22.09.2023)

Příjemná detektivka na nedělní odpoledne, nad lepší z dílů těch klasických Poirotovských seriálů ji pozvedá jen opulentnější produkce a schopnější herci. Nejlepší z Branaghovy série, na což má největší podíl hlavně komornější setting a střídmější stopáž. Snad v příštím díle Agathiných, pokud nějaký bude, se jí bude držet - ty její postavy jsou příliš ploché na to aby s nimi stálo za to trávit víc času. 7/10 (21.01.2024)

Představuju si, že za Branaghem přišli producenti a řekli mu "Můžeš natočit dalšího Poirota, ale rozpočet bude poloviční. Zvládneš to?" A Branagh, protože je schopný, natočil tohle. Nápad s nadpřirozenem, které se na plátně možjná vyskytuje a možná ne, je nejzajímavější aspekt filmu, který i při střídmých 105 minutách občas nebezpečně připomíná nudu. (13.09.2023)

Přiznám se, že Orient expres mě příliš nepřesvědčil, ale Smrt na Nilu jsem Branaghovi sežral i s navijákem. Chytrou práci s příběhem a návratnými motivy nezastínila ani spousta pastelového digitálního bordelu. U Přízraků v Benátkách byl Branagh uměřenější a spolehl se na tradičnější obrazové prostředky, které samy o sobě mohou chytřejšímu divákovi neznalému předlohy sloužit jako vodítko k vyřešení případu a které zároveň osvědčily svou účinnost na starších duchařských příbězích: podhledy, nadhledy, close upy, vychýlení rámu a rybí oka. Zkrátka všechny ty věci, které deformují prostor a budují tak strach, nejistotu, pocit vykloubenosti reality. A všechno to se do Christiina mixu gotického románu a detektivky perfektně hodí. Tu pátou hvězdu nedám snad jen proto, že je tohle drama příliš komorní, abych se k němu měl chuť vracet, a taky proto, že v samotném finále už to režisérovi s nadpřirozenem až příliš ujelo. Je jedno, zda jde o svět Sherlocka Holmese v Psovi baskervillském nebo o svět slavného kníratého Frantíka, ale existuje nezpochybnitelná jistota, které by se všichni adaptátoři měli v těchto fikčních světech držet: je v pořádku znejistit nejslavnější vyznavače racionality v samotném jádru jejich přesvědčení, ale na konci příběhu musí následovat obnovení racionálního řádu; nezpochybnitelné poznání, že svět je postavený na zákonitostech, které lze logicky dokázat. Přesto všechno: klobouk dolů, monsignore Poirot. (03.11.2023)