Titanic

Společně s Twisterem jeden z nejlepších a nejprogresivnějších - nejen katastrofickyćh filmů - 90. let. Zatímco Titanic je snem za klasickými hollywoodskými filmy a klasickým hollywoodským bezešvým vyprávěním, Twister je ukázkou nové kinematografie - kinematografie atrakcí. Kde Cameronova Propast skončila, tam velkofilm oceněný 11 Oscary teprve začíná. Jak napsal Karel Thein ve svých "filmových esejích" Rychlost a slzy: "(...)Titanic se naopak opírá o zdánlivě neakční analogii mezi hloubkou oceánu a hlubinami lidské paměti." James Cameron jakožto asi jediný americký současný auteur, jemuž postavení dovoluje dělat, co si zamane, se na rozdíl od svých následovníků neutopil v megalomanii, spjaté s velkým rozpočtem a velkými očekáváními publika (Sam Raimi - Spider-Man 3, Peter Jackson - King Kong...). Naopak je nutné obdivovat scénář, v němž si přirpavil živnou půdu jak pro romantickou, sentimentálně laděnou část, tak i pro tu akční, protože v obou částech je určujícím prvkem voda - voda zamlžující či vzpomínky vyvolávající, voda ničící. Přestože osudy některých postav (Jackův kamarád, např.) nejsou v kinoverzi dořešeny, je nutné pochválit také perfektní orientaci v prostoru a členění na několik sociálních třid. DiCapriovi jsou sice předepisovány ty nejsměšněji, nejsnáze zparodovatelné věty, ale on je ustál se ctí, všichni herci ve filmu jsou víc jak slušní a dají vzpomenout na staré doby Jihu proti Severu apod. klasik. Mistrovským kouskem je pak samotný závěr, v němž jinak tragicky končící příběh vyzní šťastně, přesto do jisté míry - vzhledem k sebereflexivnosti snímku - trpce a hořce: protože říká, že některé (filmové) časy jsou už definitivně pryč. (17.07.2007)

(1001) Já mám k Titanicu tak rozporuplný postoj, jako snad k málokterému filmu. Zosobňuje, vzdává poctu a zároveň předpovídá všechny blockbusterové mory, které mi brání brát tento druh zábavní kinematografie vážně: pokřivování faktů a minulosti, romantizace neštěstí, touha být větší a ještě větší, nekonečná stopáž, kritika kapitalismu ryzími kapitalisty, a nejspíš ještě další věci, na které si teď nevzpomenu. (Obsazování hlavních rolí absurdně pohlednými mladými herci jako zápor uvádět nebudu, neboť tento krasavec a tato krasavice, na rozdíl od většiny modelů a modelek dnes okupujících blockbusterové plakáty na nástěnkách (viz například Margot Robbie), jsou právoplatnými, schopnými a charismatickými herci). Ale na druhou stranu se na něj dívám opakovaně a nemívám u toho pocit, že bych si chtěla vytáhnout mozek z hlavy hákem skrz nosní dutiny. A navíc má dva momenty, u kterých vždycky brečím a které se mi uprostřed všeho balastu velmi líbí: Ten první je, když se na konci filmu Rose zmocní píšťalky a kamera zůstává na jejím obličeji a jejích očích, a ten druhý je záběr na fotografie z jejího života a zejména na tu, kde sedí v koňském sedle obkročmo jako muž. Nicméně při sledování filmu v lednu 2018 jsem si k těmto dvěma brečícím pasážím přidala ještě jednu úplně na začátku, když jsem si vzpomněla, že Bill Paxton už není mezi námi. Odpočívej v pokoji, ty zatracený sympaťáku. (19.01.2018)

Díky velkofilmu z velkofilmů největšímu (a kvůli L.A. Confidential) vyšel nejen při udělování Oscarů naprázdno můj film nad jiné oblíbený - Ďáblův Advokát - pročež je tohle trošku osobní věc, tak mě neberte moc vážně:). Navíc jde o romanci v hlavní roli s mým antioblíbencem Leem DiCapriem (jak říkám - neberte mě moc vážně;)). James Cameron natočil řemeslně úžasný počin s neskutečně katastroficky cajdákoidní milostnou zápletkou na pozadí vpravdě monumentální historické katastrofy a James Horner k tomu složil úžasnou hudbu - a tentokrát se ani nijak zvlášť neopakoval. Až nechutně přehnané hypování, obzvlášť v případě Vládi Irona způsobilo, že se mi při zaslechnutí My Heart Will Go On zvedá kufr, a to není dobré...prostě Titanic je IMHO přeceňovaný velkofilm s červenoknihovnovou pseudohloubkou a jen moje uznání k práci režiséra a skladatele hudby mu vynášejí ***. Ale v horší náladě jsem schopen prohlásit, že kdyby měla Kate Winslet nejkrásnější ňadra na světě, vystihl by název filmu "Tit a nic" beze zbytku celý jeho obsah. Jo a vystupuje tisíc slonů, retrospektivně k tomu;) (24.01.2003)

Titanic je absolutní filmový zážitek, zhmotnění ryzí fascinace a emoce. Cameron je mistr ve filmové řeči i filmové technice a v tomto monumentálním snímku vypravil na cestu vlajkovou loď hollywoodské kinematografie... Ten film je tak dokonale zkonstruovaný, mnohovrstevnatě promyšlený a provedený, a přitom nezapomíná na lidské měřítko, až je to neuvěřitelné. Sice jsem vyrostl na VHSce, takže můžu potvrdit, že ten film funguje na monitoru, ale když jsem ho konečně uviděl v kině při znovuuvedení v roce 2012 (a naivně si myslel, že už mě to nemá čím překvapit), byl jsem zaražený do sedačky jako snad jen svého času u Pána prstenů nebo později u Avatara - ale přece jenom ještě o něco víc. Takže pokud se někdy objeví možnost jít zase do kina, budu první ve frontě. Nevím, jak přesně slovy vyjádřit, jak moc dokáže být Titanic přesahující a nedotknutelný a přitom intimní a přístupný. Neumím si ani představit, že by nějaký blockbuster mohl znovu dosáhnout něčeho takového. (04.09.2008)

Titanic som dakedy vôbec nemusel. Pre 10 ročné decko to bolo v kine prvú hodinu a pol veľké nudné utrpenie. Z nudy ma vytrhlo len pár šteklivých scén a druhá dynamickejšia polovica. Tak ma tie tri hodiny vtedy vyšťavili, že som spal takmer dva dni. Teraz po rokoch mám už k tomu filmu viac pochopenia. Oceňujem režisérove nápady a už ani prvá polovica mi nepríde taká nudná. Človek si už všíma po tých rokoch aj iné veci. Výprava je veľkolepá a film je plný detailov. (05.08.2011)