Oši no ko - Season 1

Aka Akasaka ftw (již podruhé). Poprvé jen tak v pauzách mezi usilováním o vítězství v různých Apex Legends turnajích napsal jednu z nejlepších, nejzábavnějších, nejkreativnějších a emočně nejdramatičtějších romantických komedií naší generace Kaguya-sama: Love is War (která je, když si člověk odmyslí všechnu tu nadsázku, v podání váhavého zkoumání sebe a ostatních, objevování romantických pocitů a sexuality, bolístek, těžkostí, pochyb a psychických nejistot a bloků během dospívání až překvapivě hodně uvěřitelná a realistická). Tahle manga následně dostala po všech stránkách brilantní adaptaci, která veškeré její jedinečné komediální i emoční kvality zdůraznila a mnohdy i vylepšila díky mistrům animátorům ze studia A-1 a perfektně zvoleným VAs. Ještě než ale Akasaka vůbec dopsal své první veledílo, začal pracovat na dalším klenotu, jiném, mnohem vážnějším, temnějším a do velmi skutečného světa zasazeném pokusu o idol mangu, kterou nazval příznačně víceznačně "Oshi no Ko" ( viz lingvistické okénko v závěru komentáře). Ptáte se jak jeden mangaka zvládal psát dvě mangy týdně (a nejen zvládal, stále zvládá, protože i když Kaguya skončila, Akasaka si jako věčný workoholik příliš dlouhou pauzu nedal a momentálně píše již třetí, mimochodem znovu docela originálně pojatou romantickou mangu Renai Daikou - Love Agency), přičemž zároveň se oddával docela často hraní kompetitivních videoher? Nu, existují věci mezi nebem a zemí, na které nejsou úplně uspokojivé odpovědi. Nicméně v případě Oshi no Ko Akasakovi pomáhá Mengo Yokoyari, zábavně zapálená fanynka Chainsaw Mana a toho času autorka proslavená... ehm svým způsobem taktéž docela unikátním pojetím romantické mangy, která se jmenuje Kuzu no Honkai - Scum's Wish, která byla ovšem mnohem méně komická a mnohem více kontroverzní a rozporuplně přijatá vzhledem k zvoleným tématům např. zakázané lásky. Do jaké míry ovlivňuje Mengo samotný příběh Oshi no Ko si jistý nejsem (ale začínám mít v poslední době určitá podezření), každopádně její hlavní úkol v této spolupráci dvou velmi zajímavých tvůrců je kresba, díky čemuž má Akasaka stále dostatek času na... Apex Legends a pravděpodobně mezi turnaji a začátky nových sezon i na soulslike hry. Na rozdíl od Kaguyi, která začne na první pohled jako sice konceptuálně ihned značně nápaditá, ale jinak docela dějově epizodická, roztříštěná a zábavností fluktuující a chvíli trvá než se kvalita postav a příběhu začne projevovat výrazněji (i když mě osobně ten způsob podání humoru a epizodek ze života výrazných postaviček studentské rady sednul opravdu velmi téměř ihned a to ostatní jsem pak bral už jen jako příjemný bonus - na druhou stranu uznávám, že kdyby tam nikdy nic dalšího nebylo a děj by zůstal u nekonečné jakkoliv zábavné zákopové války bez jakéhokoliv pohybu, koncept a s ním spojené postavy by se dříve nebo později nutně omrzely), Oshi no Ko, jak vzhledem k autorovu posunu k jinému žánrovému mixu, tak vzhledem k celkové struktuře příběhu, do uceleného, vrstevnatého dramatického vyprávění naskočí prakticky okamžitě a čtenáře/diváka do svého světa vtáhne a příjemně i nepříjemně vyčerpaného vyhodí ven až na konci. I tady Akasaka znovu ukázal svůj cit pro psaní s přesahem dokonce do jakési meta roviny. V rámci tvorby díla ze světa showbizu a jeho zákulisí si myslím, že mangu vytvářel přesně tak, aby se dala co nejjednodušeji a nejpraktičtěji převést do dalších médií, o čem mimo jiné sám v příběhu taktéž vypráví. Ale musím pochválit i samotné studio Sentai, které nejenže vystihlo výborně barevnou paletu, zdůrazňující kontrast mezi třpytem a temnotou průmyslu, zvládlo najmout ty nejlépe sedící VAs, aby mohli být všichni Akasakovy půvabní, sympatičtí a komplexní hrdinové a hrdinky představeni světu v celé své kráse, ale navíc nepodcenili dramaturgii, režii ani správné uchopení jednotlivých dramatických oblouků postav. První sezona tak začala rovnou "celovečerním" filmem, v kterém jsme se dozvěděli během hodiny, plné divných, zcela nečekaných událostí, rodičovské (ne)lásky, prvních krůčků v dravém světě zábavného průmyslu i nervy a emoce drásajících momentů celý koncept příběhu a zároveň motivy všech účinkujících, díky čemuž bylo okamžitě zaháčkováno mnohem více lidí než kdyby se muselo na dokončení prologu příběhu čekat několik týdnů. A byla ukončena v zářivém hvězdném stylu té tradiční krásné strany idol anime/kariéry, kterou vidíme my diváci obvykle, což neironicky podtrhlo závěr první části linky příběhu jednoho ze sourozenců (Ruby) a zároveň vlastně ironicky zvýraznilo odvrácenou stranu pod tím vším pozlátkem, v které se pohybuje druhý ze sourozenců (Aqua). Aqua, který se pomalu psychicky topí v temném vězení své mysli, aniž by si to zatím kdokoliv uvědomoval. Mezi oběma body jsme pak mohli sledovat na pozadí postupně dávkované detektivní zápletky umně stavěnou přehlídku hnusu, falše, nerealistických očekávaní, šikany, pomíjivosti slávy, snah o ocenění a docenění a komplexů, které vyplývají ze všech těchto negativních aspektů a tlaků. Myslím si, že Akasaka jak v rámci jednotlivých postav a jejich traumatických příběhů (v první sezoně asi vůbec nejsilnější ukázka extrémní toxicity a nebezpečnosti kultury šikany a překrucování a nafukování víceméně nevinných maličkostí přišla v části příběhu s reality show a s postavou Akane - tady se autor dokonce přímo inspiroval skutečným, tragickým případem něčeho podobného), tak v rámci obecné expozice celého průmyslu opravdu účinně, drsně a bez rukaviček strhl ten pozlacený obal z produktů, které většinou konzumenti nijak do hloubky neanalyzují a ani analyzovat nechtějí. Ačkoliv podmínky, které panují zvlášť v Japonsku a Jižní Koreji (pravděpodobně v rámci tohoto kulturního okruhu i v dalších zemích, ale tam o tom nic nevím, protože z nich je vývoz popkultury v mnohem nižší tonáži než z těch dvou zmíněných zemí) jsou všem, kteří se o tamější produkci zajímají aspoň trošičku hlouběji, docela známý už dlouhé roky. Každopádně čím více fikcí, dokumentů a zpráv o tom bude informovat, tím lépe. Třeba šíření povědomí tuto šílenou kulturu nakonec změní, jak zvnějšku, tak zevnitř. A nejlepší na Oshi no Ko je, že ten celý mnohdy vskutku dokumentární (nejen podáním, ale tím, že je mnohé z toho inspirováno skutečností) náhled do zákulisí tvorby umění je zabalen v tak dobře stravitelném a chytlavě napsaném příběhu, plném skvělých, zábavných, zajímavých a sympatických postav (Kana je jednoduše rudovlasé zlatíčko se vším svým talentem, svou otevřeností a veselostí, drzostí a tvrdohlavostí, sebevědomím i smutkem a pocity méněcennosti a odvržení, které se pod tím vším skrývají; perfekcionistka Akane se svými detektivními schopnostmi kvůli schopnosti se vcítit do role, empatií, zápalem pro herectví, ale i trochu přehnanou obsesí k těm, kterým se chce zavděčit, taktéž příliš nezaostává) momentů, napětí, dramatu, ale i znovu velmi uvěřitelné romance a třeskuté komedie. Prostě Aka Akasaka ftw (již podruhé :). 9,5/10 PS: Japonské lingvistické okénko, protože komentář podle mě ještě není dostatečně dlouhý! Oshi no Ko se dá doslovně přeložit jako "Dívka, která je mým idolem/mým oshi" (oshi je v slangu idol popkultury někdo, kdo je tvůj oblíbený idol, ten, kterého tlačíš dopředu - oshi doslovně znamená "tlačit", "tlačit dopředu") nebo "Děti mého idolu/mé oshi". Název tak vytváří paralelu mezi Ai a jejími dětmi Ruby a Aquou. Nicméně slovo oshi je velmi blízké slovu hoshi, které tvoří velkou část příjmení Ai Hoshino. Hoshi znamená "hvězda", autor tedy takto zamýšlel i druhý, symbolický význam názvu jako "Dívka hvězd" nebo "Děti dívky hvězd". Dívka hvězd odkazuje na oči hlavní postavy celého příběhu Ai, která má v obou očích dvě hvězdy (a obě její děti mají hvězdu v jednom oku). A nakonec, celé jméno Hoshino Ai je taky další slovní hříčka, která úzce souvisí s motivy a symbolikou anime/mangy - její příjmení je doslova složeno z hoshi (hvězda) a jméno Ai je slovo pro "lásku", a zároveň se slovo Ai čte jako "eye" - oko v angličtině. Tedy Láska hvězdy/hvězdná láska nebo Oko hvězdy/Hvězdné oko. Překlad názvu tedy pro jakýkoliv lokalizační tým pěkně tvrdý oříšek. V rámci snahy zachovat aspoň částečně určitou symboliku a zároveň nejednoznačnost některé překlady přeložili Oshi no Ko jako "Moje hvězda/My star" nebo "My star's child" (nelze bez ztráty dvojznačnosti významu přeložit do češtiny). (12.03.2024) (menej) (viac)

Nemám rád šoubyznys, což bude asi zapříčiněné tím, že jsem se v jeho zákulisí necelé tři roky pohyboval. Brigádně jsem při studiu na vysoké dělal jako kulisák pro jednu firmu a díky tomu jsem se dostal na různé televizní akce jako byly třeba Česká Miss, Zlatý Slavík atp. Během toho jsem hodně viděl, hodně slyšel a o spoustě našich tehdejších známých osobností si udělal docela přesný obrázek. Stejně tak jsem si udělal i jistou představu o celém tom byznysu, o naleštěném pozlátku, které musí fungovat, když se rozsvítí kamera, nebo když se náhodou dívá někdo opravdu důležitý. Stejně jako všude, i v tomhle byznysu bylo všechno o lidech. Potkali jste úžasné osobnosti, které ocenili i vaší těžkou práci, a také vám třeba po odvysílání své pravidelné show nikdy nezapomněli přijít osobně poděkovat a když pak byl jejich pořad zrušen, tak vám koupily chlebíčky a něco k pití. Potkali jste ale i takové, kteří pohrdali ostatními, egocentrické hloupé lidi, kteří si na všech kolem díky svému vlivu léčili své mindráky a dívali se na každého z patra. Na obrazovce sympatická babička byla ve skutečnosti chamtivá stará ženská, co by si pro korunu nechala vrtat koleno a věci z rautů si potají cpala do kabelky, když si myslela, že se nikdo nedívá… Nemám rád ani idol anime, protože skoro každé, o které jsem někdy zavadil, mi líčilo celý ten šoubyznys jako úžasnou cestu zalitou sluncem, která vždy ocení toho, kdo se bude nejvíc snažit. Zkrátka najít cokoli s idol tématikou, co se aspoň trochu otře o nějaký závažnější problém, nebo se alespoň pokusí mi postavy přiblížit jako skutečné lidi, a nejen jako veselé králíčky Duracelly, kteří si tu plní svůj sen, bývá zpravidla zázrak. Jasně, existuje třeba Perfect Blue, které z jednoho problému, který může nastat, udělá až hororový zážitek, ale nějaký komplexnější pohled na různé problémy, vysvětlení toho, že za vším stojí jen lidé, kteří jsou různí a že i ti idolové, herci a další celebrity jsou opět jen lidé se svými vlastními problémy – prostě vzít to všechno takhle pěkně ze široka, zároveň ale opravdu podrobně, pochopitelně pro diváka a i náležitě dramaticky, aby si z toho ten dojem pořádně zapamatoval - to vidím poprvé takhle kvalitě až tady. Jasně, on ten šoubyznys taky nemusí být přesně takový, jak ho zde autoři líčí, je jasné, že tenhle pohled je spíš jak dělaný pro někoho, kdo šoubyznys prostě nemá rád a má vůči němu spoustu předsudků založených na pár špatných příkladech, o kterých se třeba dočetl v novinách. Jenže pokud chcete být opravdu komplexní, musíte prostě ukazovat i ty problémy, jen s tím hezkým si nevystačíte a pokud ano, pak skončíte jen jako další veselá taškařice o idolech, kterou ale nikdo nebude brát vážně. Takže žádný ostych a hezky ukázat všechno, i když pak vyznění seriálu nebude jen veselé a plné naděje, šoubyznys takový není, život takový není! A když už rozebíráme problémy, tak je potřeba se na vše podívat z vícero úhlů, a tak divákovi učaruje i to, že se seriál nezabývá jen problémy šoubyznysu samotného, ale i jeho konzumenty a tou vzájemnou synergií, která kolem toho je. Zkrátka idioti a šílenci jsou všude, nejen mezi celebritami, ale i mezi jejich fanoušky – to už víme, Perfect Blue jsme tu už zmínili, ale stejně tak nebezpečné může být i stádové chování, nebo i jen jeden "hrdina za klávesnicí", který se do něčeho žertem opře. Zkrátka tenhle seriál se z části klidně trefí i do vás samotných a vy mu to budete žrát i s navijákem a možná se i nad sebou aspoň na chvilku zamyslíte. Až tak dobré to všechno je! Postavy jsou krásně rozkreslené, každá má nějaké své silné stránky ale i slabiny, občas se utápí v nejistotě, jindy přesně vědí, co musí udělat. Samotný Aqua tu občas hraje Jekylla, jindy zase Hydea a vše je tak krásně intenzivně zpracované, a ještě podtržené barvou jiskry v jeho oku a funguje to až tak, že máte z hlavního hrdiny někdy až strach – je to jak divadlo v seriálu o herci. A atmosféra a celková nálada si tu krásně lítá ode zdi ke zdi, jak je přesně potřeba, chvíli jste napjatí, jindy se od srdce smějete, potom zase posloucháte výklad některé z postav o jednom z aspektů šoubyznysu a všechno tu funguje, užíváte si to a postavy máte přesně tak moc rádi, jak autor v daný okamžik chce. Podařila se i animace, sice to není to nejlepší, co jsem v sezóně viděl, ale solidní podívaná to určitě je, a to i přesto, že mě závěrečný koncert zase až tak nechytil a choreograficky na mě víc než celé vystoupení dívek zapůsobil výkon Aquy, když to rozjel v publiku. No a co říct o hudbě? Openning si právě razí cestu světovými žebříčky, což je něco, co u anime není zrovna běžné, a i ostatní hudba mi přišla velmi dobrá, včetně již zmíněného koncertu. Zkrátka tady asi není moc o čem, pro mě právě i proto, že nemám rád šoubyznys a nemám rád idol anime, ale tohle není běžné idol anime, tohle je prostě komplexní vhled do zákulisí šoubyznysu, který je zároveň idol anime, psychologické drama a někdy i romantická komedie. Jako jedno z menších negativ v tuhle chvíli vidím asi jen to, že mi seriál ještě naplno nedokázal prodat Ruby, sice jí hodně pomáhá k dobrému dojmu její backstory, ale na to, že jde o druhou hlavní postavu, je pro mě nyní hodně ve stínu Kany, což je ale pro mě i z části Akane, i když je jasné, že její silné chvíle přijdou, nejspíš už v oznámené druhé sérii. Každopádně ani tahle drobnost a jí podobné mi nemohli jakkoli výrazně zkazit dojem, který je skoro dokonalý (říkám skoro i proto, že si chci nechat trochu prostoru, kdyby byla druhá série ještě lepší). 9,5/10 (26.11.2023) (menej) (viac)