Pán veľrýb

Film mi uběhl neskutečně rychle. Nenudila jsem se ani minutu, jak mě film vtáhl do děje. Do děje o novozélandské dívce, kterou v jejím rozvoji brzdí tvrdohlavý děda, jenž je přesvědčen o tom, že ženy patří domů za plotnu a nejsou schopny se samy rozhodovat. Nezmění názor, ani když Pai ukáže, že v sobě něco má. Bude se muset rozhodnout, zda jsou pro něj důležitější tradice nebo blízcí. Výborný, poutavý, zajímavý a emotivní film, zobrazující tradice souostroví v Pacifiku, o němž jsem do této doby téměř nic nevěděla, což byla jistě škoda. (27.11.2009)

Jakmile se film přehoupl přes polovinu, ta tam byla nezáživnost rodinných strkanic i nechtěná komičnost ("já mám rýmu a on neumí plavat") dědečkovy školy "vyvolených". Gradující vnuččinu snahu přesvědčit dědečka, že Paní velryb doma dávno má, jsem už sledovala skrze slanou vodu a stejně tak, když mu na školním vystoupení věnovala svoje upřímné vyznání do prázdné židle. Kdo z nás nepoznal touhu po SVÉM místě na slunci?! Je to tu mockrát řečeno, ale znovu: dívenka v hlavní roli ten film udělala, škoda toho fádního začátku. (28.02.2006)

Niterný snímek o statečné maorské dívce, která se rozhodla zbořit mýty a jít svou cestou. Film, který dokáže dojmout a zároveň se vyhýbá patosu je taková malá perlička v moři. Jsem ráda, že jsem ji objevila, protože příběh mladičké Pakei v sobě nese něco více, než je boření mýtů. Generační spory, problematika „zastaralých“ tradic a vztah k přírodě jako takové – toho všeho se Pán velryb dotýká a to nevtíravým a civilním způsobem. To vše za doprovodu krásné hudby, která dokresluje smutnou atmosféru filmu (19.06.2008)

Maoři osídlili Nový Zéland poměrně pozdě, nejspíš v období od 9. do 15. st. A i když se první Evropané objevili nepříliš dlouho potom, stihli vytvořit jedinečnou kulturu. Tato kultura však, nejdříve díky tlaku bílého kolonizátora, dnes díky svodům pohodlnějšího "západního" způsobu života umírá. Degraduje do různých podob, výnosného skanzenu pro turisty, pouťové atrakce, či ekonomicky neudržitelného "skanzenu pro sebe". Ti, kteří jsou na svůj maorský původ hrdí, se s tím samozřejmě nechtějí smířit. A dobře vědí, že smrt národa odvrátí jen tím, když svoje tradice dokáží předat do rukou další generace. A zároveň snad i tuší, že národ se musí nevyhnutelně změnit. "Je to dobře nebo špatně?" ptá se Evropan a často si romanticky odpovídá, že kultura Maorů musí zůstat čistá, původní, nezkalená cizími vlivy. Ale do svého středověku by se vrátit nechtěl. Jaká je budoucnost Maorů, je nejisté, ale určitě nebude stejná jako minulost. Přijmutí nevyhnutelných změn snad paradoxně nejvíc pomůže odkaz minulosti zachovat. SPOILER Pán Velryb vidí naději. KONEC SPOILERU. Zvláštní, snad právě vědomí starých domorodých kultur kolonizací pozápadněných zemí, že je čeká buď přerod nebo smrt, jim umožňuje natočit zajímavý film - i přes určitou jednoduchost a nerafinovanost. Je jedno, zda jsou to maorské snímky Pán Velryb či Kdysi byli bojovníky nebo indiánské Kouřové signály. A bůhvíodkud jsou schopni vytáhnout zajímavé herce - zde především představitelku hlavní hrdinky Paj. Slabší **** (27.08.2008)

Možná trochu schematický, ale krásně upřímný snímek, kterému to bez problému odpustíte. Zasazení filmu do soudobých maurských reálií, plných neznámých tradic a zvyků, stejně tak jako neznámých herců v čele s hlavní dětskou představitelkou, funguje skvěle. Úsporné prostředky dodávají filmu na opravdovosti, i když toho civilního je možná už trochu moc. Krásný obraz podpořený exotickým prostředím. Na vlnách tohohle filmu se příjemně kolébá celých 105 minut. (04.07.2005)