Pán veľrýb

Jednoznačne jeden z najkrajších filmov, aké som za posledné obdobie videl, hlavne vďaka nádhernej autenticite príbehu z Nového Zélandu, skvelej hudbe, no v prvom rade hlavne vďaka fantastickému hereckému výkonu dievčiny menom Keisha Castle-Hughes. Scéna, kde Paikea prednáša vyznanie svojmu starému otcovi, ktorý sa na predstavenie nedostavil, je asi najdojímavejšia filmová scéna všetkých čias a od tejto chvíle sa film vyvíja tak, že divák ostáva priam prikovaný do svojho sedadla a prežíva nádherné momenty plné emócií a filmovej krásy... Po dlhom čase som si povedal, že toto chcem mať v origináli vo svojej zbierke. Vrele odporúčam! (17.09.2007)

Nenechte se zmást, Whale Rider vůbec NENÍ "dojímavý príbeh o priateľstve 10-ročného dievčatka a stáda veľrýb". Je o tom, že dnešní svět je plný změn a "staří dědkové" lpící na tradicích a předsudcích by se nad sebou měli zamyslet a následně se změnit, protože jinak působí víc škody a bolesti, než užitku. (30.11.2003)

K Pánu velryb mám zvláštní vztah, jelikož jsem ve vesničce Whangara kousek nad Gisbornem byl a lokaci, ve které se takřka celý děj odehrává, celkem znám. Je to zvláštní pohled dívat se na místa, na která jste se nedávno dívali ve skutečnosti a stylizace filmu je téměř nezměnila. Co se tedy týče autenticity, Pán velryb působí fantasticky. Co se týče příběhu, ten místy kazí přemíra sentimentu. Jinak je ale tenhle snímek vším, co potřebujete vědět o původní maorské kultuře Nového Zélandu, než tam vyrazíte poznávat ji osobně... ,,Když vypláznete jazyk, říkáte tím svému nepříteli: Sežeru Tě! Tvé oči se rozkutálí a tvá hlava skončí na konci mé tyče." (23.03.2011)

Maoři osídlili Nový Zéland poměrně pozdě, nejspíš v období od 9. do 15. st. A i když se první Evropané objevili nepříliš dlouho potom, stihli vytvořit jedinečnou kulturu. Tato kultura však, nejdříve díky tlaku bílého kolonizátora, dnes díky svodům pohodlnějšího "západního" způsobu života umírá. Degraduje do různých podob, výnosného skanzenu pro turisty, pouťové atrakce, či ekonomicky neudržitelného "skanzenu pro sebe". Ti, kteří jsou na svůj maorský původ hrdí, se s tím samozřejmě nechtějí smířit. A dobře vědí, že smrt národa odvrátí jen tím, když svoje tradice dokáží předat do rukou další generace. A zároveň snad i tuší, že národ se musí nevyhnutelně změnit. "Je to dobře nebo špatně?" ptá se Evropan a často si romanticky odpovídá, že kultura Maorů musí zůstat čistá, původní, nezkalená cizími vlivy. Ale do svého středověku by se vrátit nechtěl. Jaká je budoucnost Maorů, je nejisté, ale určitě nebude stejná jako minulost. Přijmutí nevyhnutelných změn snad paradoxně nejvíc pomůže odkaz minulosti zachovat. SPOILER Pán Velryb vidí naději. KONEC SPOILERU. Zvláštní, snad právě vědomí starých domorodých kultur kolonizací pozápadněných zemí, že je čeká buď přerod nebo smrt, jim umožňuje natočit zajímavý film - i přes určitou jednoduchost a nerafinovanost. Je jedno, zda jsou to maorské snímky Pán Velryb či Kdysi byli bojovníky nebo indiánské Kouřové signály. A bůhvíodkud jsou schopni vytáhnout zajímavé herce - zde především představitelku hlavní hrdinky Paj. Slabší **** (27.08.2008)

Dokument o historii a tradicích "indiánského" velrybího kmene a příběh jedné mladé dívenky, která v sobě skrývá(nevědomky) pouto k těmto velkolepým mořským tvorům. Pokud vás nebude štvát, řekl bych až zarputilost dědečka, najdete v tomto dojemném příběhu zalíbení. Zajímavosti: Podařilo se mi zjistit pár zajímavých informací, pojďme se tedy blíže podívat na tuto jistě zajímavou kulturu...Při zdravení k sobě dva lidi čichají. Tím zjišťují, jestli se dotyčný myl. / Vyplazování jazyků má jiný význam, než zastrašování nepřítele. Šlo o to, kdo jej má delší. / Bušení se do hrudi mělo odrazit útok nepřátelských goril. Proto i ten opičí výraz ve tvářích. :-) 75% (29.01.2009)