Priepasť

Poslední půlhodinové rozuzlení je naprosto dechberoucí, o tom žádná. Cameron vždycky miloval vodu a hloubky. Ovšem dokodrcat se tam, zvláštně v prodloužené téměř tříhodinové verzi, pro mne bylo velice zdlouhavé a místy bolestné. Výš jít tedy nemohu.. PS : Ed Harris asi vždycky vypadal o 20 let starší. (23.06.2019)

Tady už nejspíš Cameron pomaličku trénoval na ty svoje Avatary. Mělo to našlápnuto na něco ve stylu Vetřelců (nicméně já nějak nemusim ani tu vetřeleckou sérii) a vylezla z toho taková sluníčková stupidita. Na můj vkus to je moc pohádkový, mimozemšťani vypadaj jak z kreslenýho filmu od Disneyho a ten závěr, ve kterym je všechno růžový, je kravina, že to nemá obdoby. Hvězdy dávám za herce a na svou dobu slušný triky. (12.12.2021)

Již předchozí Cameronovy filmy nesly jeho rukopis a zrcadlily jeho talent a řemeslnou bravuru. Ale až "Propast" představuje první plnohodnotně cameronův počin. Jednak zde nebyl limitovaný rozpočtovými kompromisy (jako v "Terminátorovi") ani návazností cizí franšízy (jako ve "Vetřelcích"). Hlavně ale už zde vidíme klasické atributy celé jeho nadcházející osobní tvorby v čele s prostými, až banálními příběhy o jasných stranách dobra a zla, ambicemi posouvat realizační možnosti média i osobní fascinací podmořským světem. Vedle toho "Propast" opět nadchne propracovanými a dobovým normám vzdálenými ženskými figurami, ale stejně tak i jejich mužskými protějšky. Cameron je mistr vytváření iluzí, protože dokáže před diváky rozprostřít a zpřítomnit do nejmenšího detailu promyšlený svět. Byť v něm vypráví veskrze tradiční příběh o znovuustanovení ústředního páru, díky neschematické dynamice obou ústředních postav a poutavým peripetiím se mu daří držet diváky zainteresované až do samotného kýčovitého finále. V jistém ohledu představuje neprávem upozaďovaná "Propast" absolutní vrchol Cameronovy filmografie. Jelikož počítačová grafika tehdy byla ještě v plenkách, nemohl se spolehnout jen na "berličku" animace jako v případě svých nejnovějších počinů. V nich jeho fantazie už nemá mezí, zatímco tady vynaložil vše na to, aby ve zdánlivě omezujících mantinelech natáčení na film, s herci a na lokacích vytvořil co možná nejméně kompromisní ekvivalent svých vesmírných vizí. Díky tomu a ambicióznímu natáčení disponuje "Propast" fascinujícím realistickým rozměrem, který žádná digitální technologie nezprostředkuje. Hlubinná temnota obestupuje postavy na plátně a slívá se s temnotou sálu, čímž vtahuje diváky a nechává na ně dolehnout fascinaci i všudypřítomné ohrožení světa za hranicemi naší každodenní zkušenosti. Podobně jako "Ponorka" také "Propast" díky své bravurní symbióze všech výrazových prostředků filmu dokáže i ve velkém sále, navíc osazeném jen hrstkou diváků, navodit neskutečně klaustrofobní atmosféru. Při tom můžeme říct, že celý film vlastně existuje kvůli tomu, aby maximálně fungovala jeho vrcholná sekvence. Ta představuje jeden z nejdramatičtějších a fyzicky nejintenzivnějších momentů v historii média právě díky tomu, že se v ní sbíhají a zužitkovávají všechny elementy, vyprávěcí linie tohoto vyprávění, filmu i vize. Cameron není žádný Bergman či Tarkovský a jeho sestup do propasti nevyjevuje velké pravdy o lidském bytí či zneklidňující zákoutí našich myslí. Všechna jeho vyprávění jsou ryze prostinká a vlastně až naivní. V jejich jádru stojí vztahy a pouta mezi lidmi. Cameron ale využívá veškeré své řemeslné mistrovství k tomu, aby nás znovu dostal do kolen a přesvědčil o platnosti onoho pojmu láska. (08.01.2023)

ž pri dokončovaní svojho komerčne najmenej úspešného filmu mal Cameron pri strihu voľnú ruku. Pod jedinou podmienkou - musí dodržať stanovenú dĺžku. Za obeť krátenia tak veľmi prekvapivo padla hlavná myšlienka a pointa jeho vysnívaného projektu. Z dnešného pohľadu nepochopiteľne nepríliš priaznivo prijaté sci-fi však „železnému Jimovi" nedalo spať a v roku 1993 bola uvedená jeho pôvodne zamýšľaná podoba. Po navrátení vyše pol hodiny materiálu sa vyznenie filmu kompletne zmenilo. Nebudem spoilerovať, pretože mnoho z vás tento skvost v tejto podobe nepozná, takže napíšem iba, že vďaka novému koncu získal film na naliehavosti a zmysluplnosti. Rozpracovanie vzťahu dvoch hlavných hrdinov zase pomohlo pri diváckom sympatizovaní s postavami. Priepasť sa tak okamžite v očiach diváckej aj kritickej obce rehabilitovala a kinoverziu bez problémov prekonala. Cameron sa po tomto úspechu rozhodol aj pre rozšírenú verziu svojho druhého Terminátora. Zmeny v ňom však nie sú tak zásadné a rozšírenie občas zbytočne brzdí tempo rozprávania. Za pozornosť ale takisto stojí. Rovnako ako režisérska verzia Avatara. (16.03.2016)

Trikově dobré, ale jinak je to takový hodně naivní pokus o podmořskou variaci na 2001. A to s mírovým poselstvím v podobě, kterou z duše nesnáším. V Terminátorech to Cameron dokázal dost lépe a přesvědčivěji, aniž by si musel na plac přitáhnout nějakou tu vyšší inteligenci zastupující boha, génie zodiakálu nebo osmapadesátou vyšší inteligenci, co kárá a hrozí "haló, vy lidé, odteď budete sluníčkařit, nebo vás ve jménu míru vy(c)hladíme". Zkrátka přístup "vždyť příroda/bůh přece stvořila tak krásné věci, jako květiny, loštomilé tuleně a motýly." To jo. A taky parazity, komáry a druhou nejhorší věc, který se bojim. Rovnováha v přírodě je nekonečný boj, nikoli nehybná harmonie. Průměrný sluníčkář by nepřežil pět minut bez nějakého toho bojovníka, který by mu nevyválčil půdu, dřevo a antibiotika za cenu milionů zavražděných bakterií. (14.12.2006)