Na cestě s mámou
Á Ferð með Mömmu
Roadtrip with Mom
Driving Mum
Réžia:
Hilmar OddssonScenár:
Hilmar OddssonKamera:
Óttar GuðnasonHrajú:
Þröstur Leó Gunnarsson, Kristbjörg Kjeld, Tómas Lemarquis, Arnmundur Ernst Backman, Björn Stefánsson, Pálmi Gestsson, Elva Ósk Ólafsdóttir (viac)Obsahy(1)
Jon je muž v strednom veku, ktorý žije so svojou staršou matkou v odľahlej časti Islandu. Jeho matka je žena, ktorá má vždy vo všetkom jasno. Keď matka zomrie, syn sa prirodzene riadi všetkými pokynmi, čo má robiť po jej smrti. Jon svoju mŕtvu matku učeše a oblečie, uloží ju na zadné sedadlo svojho starého auta, vezme so sebou svojho verného psa Bresnefa a začína sa cesta na druhý koniec krajiny, na miesto, kde mu matka povedala, aby ju pochoval. Sprevádzanie zosnulého na jeho poslednej ceste je prirodzene väčšinou smutná záležitosť. V tejto čiernej komédii je však veselo. (Film Europe)
(viac)Videá (2)
Recenzie (17)
75 %. Rozvleklé absurdní drama s bizarním humorem. Celý příběh je trpký a protkaný na jedné straně realistickou osudovostí, na straně druhé náznaky surrealismu. Až by jeden rozmýšlel, co vše je realita a co Jonovy představy... Každopádně hodně brzy pochopíte, s jakým filmem máte tu čest. Širokoúhlé záběry ve stylu „obdivujme krajinky“ vcelku atmosférické, dobře doplněné Kõrvitsovou křehkou hudbou. Snímek určitě není pro každého a sám bych v rámci žánru i regionální kinematografie sáhl po jiných kouscích. Uražený však jistě nejsem a nemálokrát jsem se minimálně pousmál. ()
Film, fungující jako smuteční řečník, jenž se snaží minulost nebožky i pozůstalého zrekapitulovat co nejjemnějším a nejcitlivějším způsobem, aby vyhovoval všem, tedy té mrtvé a jejímu synovi, naráží na překážku. Ti dva si toho mají stále co říct...možná víc než před tím. Hmatatelná realita se mění v imaginární a pokecat si lze prakticky s každým, kdo nám běhá v naší mysli. Vlastně jen další skandinávská klubovka, která je tak trochu o ničem, a zároveň o všem, co považujeme za nutné, zábavné a lidské. [Filmový klub Citadela] ()
(Ne)zběsilá jízda s mrtvou matkou přes celý Island. Jon to s matkou nikdy lehké neměl, a to ani po její smrti. Jon se objevuje ve světě, který mu byl neznámý, a musí se v něm naučit žít. Očekávalo by se, že si Jon uvědomí, v jaké bublině žil, což se sice stane, ale jeho hodnoty se nezmění. A to je co mě na tomto snímku tak baví. Někdy se změna zkrátka nekoná. [Scandi 2023] ()
Tenhle hořkosladký mix Kaurismäkiho a Felliniho artovou scénou neotřese, ale příjemnou, nápaditou i promyšlenou podívanou v příběhu o jednom nešťastném mamánkovi nabídnout dokáže. I díky nekontrastní černobílé kameře a jímavé, leč nepatetické hudbě se na film hezky dívá, i když se přece jen vkrádá myšlenka, že by z námětu šlo vytěžit trochu víc. Více zde. ()
Islandské filmy jsou především vizuálně specifické. Příroda tak odlišná od té pevninské jim dává punc obrazové originality. Tenhle film to dotáhl ještě o levl výš, protože je černobílý, a tak nabízí vizuál umocněný na druhou. Prostě bomba! Stejně tak hudba. Je minimalistická, žádný orchestr, jen smyčcová sóla, ticho, žestě, zase dlouho nic, pak sborový zpěv. Zvuková a obrazová stránka ve výjimečném souladu. A v téhle zvukoobraznosti veze hlavní hrdina ve starém autě pohřbít mrtvou mámu... Film je to pocitový, něžný, snový, možná až surrealistický. Sem tam vás něco rozesměje, ale o komedii se mluvit nedá. Jde spíše o situace, do nichž hlavního hrdinu dotlačí okolnosti a taky prozření. Protože ta cesta je spíše cestou k poznání sebe sama. 85% ()
Reklama