Dům smrti

Remeselne je The House that Dripped Blood síce zručne nakrútený, ale zároveň je dobrým príkladom toho, prečo nemám rád poviedkové filmy. Na rozdiel od celovečerných filmov sú až obsesívne zaťažené na záverečnú pointu, ideálne vtesnanú do posledného záberu, po ktorom nasleduje strih a unudené rozprávanie rozprávača. Nehovoriac o nevyrovnanosti príbehov - ten prvý je televíznou rutinou, druhý operuje skvelými farbami a Cushingom, ale pointa je generická, tretí je nalepší, lebo viac pracuje s atmosférou ako sa spolieha na záverečný zvrat a posledný je fajn obhliadkou za gotickými horormi. (07.11.2020)

Po Tales From the Crypt mé druhé setkání s povídkovým filmem od Amicusu... A musím říct, že více než vydařené... I když povídky nejsou příliš originální, dohání to skvělou atmosférou a výborným hereckým obsazením... Škoda jen poslední povídky, ta mi příliš nesedla, vzhledem k ostatním byla až příliš komediální... No nic, je načase si sehnat i další kousky od Amicusu a doufat, že budou stejně povedené jako The House That Dripped Blood... (06.03.2010)

Tenhle horor mě fakt bavil. Trochu lituju toho, že hvězdy Cushing, Lee a Ingrid Pitt se neobjevily ve společné scéně, ale vzhledem k povídkové povaze filmu to bylo celkem logické a vůbec to nevadilo. Všechny čtyři povídky měly skvělou atmosféru. U té první jsem se dokonce bál. ("Nejsem Richard, jsem Dominik":-)). (06.10.2008)

Moj prvy film od Petera Duffella ako rezisera, a hned silny, posobivy horor. Vysetrovanie 4. pripadov v akomsi opustenom dome je vybornym nametom na film, prvy pribeh dost nudi, ale zvysne tri uz hodne koketuju s hororovym zanrom. A k tomu strasidelna atmosfera na urovni. Skoda, ze samotny Peter Duffell tocil potom uz len TV serialy a TV filmy. 76 % (20.12.2014)

Vynikajici povidkovy film z dilny Amicusu, ktery me skoro odrovnal. Jednotlive pribehy jsou provazany domem, ve kterem se minimalne z casti odehravaji, ale v zadnem pripade nejde o klasikou "haunted house" zabavu. Namety nejsou, ac z pera Roberta Blocha, prilis originalni, vse ovsem vyvazuje uzasna atmosfera. Ta stoupa pribeh od pribehu, aby vyvrcholila ve tretim segmentu o carodejnictvi. Bohuzel, posledni pribeh o starnouci hvezde horror filmu a jejich problemech s upirim plastem je sice nejvtipnejsi, ale svym odlehcenym tonem dost ostre kontrastuje se tremi predchozimi. A samozrejmne, jako u vetsiny obdobnych filmu - naprosto uzasne herecke obsazeni, Cushing opet drti vsechny ostatni na cele care. Jeden z nejlepsich, ne-li vubec nejlepsi horrorovej povidkovej film. (05.01.2006)