Dům smrti

Vynikajici povidkovy film z dilny Amicusu, ktery me skoro odrovnal. Jednotlive pribehy jsou provazany domem, ve kterem se minimalne z casti odehravaji, ale v zadnem pripade nejde o klasikou "haunted house" zabavu. Namety nejsou, ac z pera Roberta Blocha, prilis originalni, vse ovsem vyvazuje uzasna atmosfera. Ta stoupa pribeh od pribehu, aby vyvrcholila ve tretim segmentu o carodejnictvi. Bohuzel, posledni pribeh o starnouci hvezde horror filmu a jejich problemech s upirim plastem je sice nejvtipnejsi, ale svym odlehcenym tonem dost ostre kontrastuje se tremi predchozimi. A samozrejmne, jako u vetsiny obdobnych filmu - naprosto uzasne herecke obsazeni, Cushing opet drti vsechny ostatni na cele care. Jeden z nejlepsich, ne-li vubec nejlepsi horrorovej povidkovej film. (05.01.2006)

A hele, ono je to docela fajn! Což je též zásluhou faktu, že se jedná o povídkový film, kde je každý docela odlišný, někdy parafrázující (Příběh o spisovateli, který v domě šílí), někdy vážně míněné (tam zas excelují lícní kosti, co zničily Alderaan) a pak zas sršící nadsázkou (Herec mnoha upírských rolí). A v té povídce, co jsem nezmínil zase exceluje Hrabě Dooku/Saruman/MužSeZlatouZbraní/WickedMan/Drakula, sir Lee, takže taky moc fajn. A jelikož jsou povídky relativně krátké, tak i přes nepříliš nadaného scénáristu a občas prkenné dialogy má tenhle Dům, z něhož čiší krev co nabídnout. (28.02.2017)

Příjemnej a zábavnej povídkovej horůrek složený z pěti příběhů, z nichž jeden vyprávěním provází. Hlavní osu tvoří strašidelný dům, který je obestřen řadou podivných úmrtí. Žádnou originalitu nehledejte, hlavní slovo zde má atmosféra a ta je vyloženě creepy jak má být. Tajemný zabiják, voskové muzeum, čarodějnictví spojené s woodoo, upíři. Totální žánrovka. Herecké obsazení bezvadné a k hororovým filmům patřící - Peter Cushing, Christopher Lee nebo božská kráska Ingrid Pitt. Kvalita po všech stránkách. (10.02.2023)

Pri pozeraní mnohých starých britských hororov sa cítim ako pri čítaní knihy. Sú plné klasických motívov, ktoré definovali hororový žáner - upíri, voodoo, voskové múzeá... Dnes divákom už bohužial tieto motívy pripadajú skor komické a dávajú prednosť moderným verziám, kde pomalé tempo a hororová atmosféra je nahradená akciou a charizmatický herci naivnými teenagermi. Verte mi však, že tieto staré príbehy v sebe stále skrývajú obrovskú silu, treba si len nájsť správny čas, zahodiť predsudky a poddať sa. Dosť možne že objavíte niečo, čo vám zmení pohľad na hororový žáner, ktorý je v dnešnej dobe tak veľmi skreslený . (8.5/10) (11.05.2010)

Remeselne je The House that Dripped Blood síce zručne nakrútený, ale zároveň je dobrým príkladom toho, prečo nemám rád poviedkové filmy. Na rozdiel od celovečerných filmov sú až obsesívne zaťažené na záverečnú pointu, ideálne vtesnanú do posledného záberu, po ktorom nasleduje strih a unudené rozprávanie rozprávača. Nehovoriac o nevyrovnanosti príbehov - ten prvý je televíznou rutinou, druhý operuje skvelými farbami a Cushingom, ale pointa je generická, tretí je nalepší, lebo viac pracuje s atmosférou ako sa spolieha na záverečný zvrat a posledný je fajn obhliadkou za gotickými horormi. (07.11.2020)