Dům smrti

Asi byla má očekávání (podpořená zdejším hodnocením, achjo, už nikdy nevěřit zrádnému čsfd, haha!) příliš velká, ale na 4 to zatím není, ani náhodou. Možná někdy v noci, ale ve dne to nefunguje ani omylem. Příšerná a otravná hudba, u které autor vůbec nepochopil, k čemu ji skládá. Až na vyjímky to není vůbec horor, spíše takové úsměvné (byť atmosférické) příjemné posezení u krbu v domě, v němž naukápla ani kapka krve. No, fakt. Sorry, za spoiler.:) Což se nelze divit, pokud znáte autora a jeho filosofii či styl psaní. Takže: 1.povídka- dobrá, leč nudná srandička, u jejíž pointy jsem se moc nasmál, takže dobrý. 2.povídka- o něco lepší, mající vcelku dosti slušný až hororově fatalistický nádech, bez těch zbytečných srandiček. 3.povídka- jednoznačně the best, tj.ta nejlepší, kde nebylo po typickém Blochově humoru za každou cenu (nikdy nepochopím, proč nechtěl či snad neuměl psát pořádné H fláky, až na vyjímky ze kterých by čtenáři měli týdny noční můry). 4.povídka- opět srandička, která je zakončena hezkou slečnou/paní upírkou (tady musím pozn., že upířiny nemusím odjakživa, takže se až na 3 vyjímky vždy, kdy jsem svědkem něčeho upírského, nudím). A na závěr, tu máme zakončení rámcového tj.spojovacího příběhu, který končí tak ´´neodhadnutelným´´koncem, že bych se za něj jako autor styděl. Asi to mělo být vtipné, ale nebylo. Částečně to zachránil netopýr na šňůrce.:))) Suma sumárum, stojí to za to, ale nedosahuje to svého potenciálu. Škoda. Třeba to v noci bude fungovat lépe. Kdo ví? A taky nemám rád, když je název hororu drsnější, než skutečnost. Přijde mi to vždy, jako klamavá reklama, která chce prodat produkt o kterém si výrobce není jist jeho kvalitou. Ne, opravdu zde neukápne ani kapka krve. Kape tu vosk, škrtí se tu, vystrkují se tu umělé špičáky, ale po krvi tu není ani památky. Nechápejte mě špatně...já rozhodně nepreferuji horory s krví, mozky a vnitřnostmi, jen mám rád, když název souvisí s dějem. Takhle to připomíná (což zpětně nebude náhoda) pár Simpsonovských halloweenů.:) Proto to varování. Pro fandy tzv.slasherů, ruce pryč. (15.08.2018)

Pri pozeraní mnohých starých britských hororov sa cítim ako pri čítaní knihy. Sú plné klasických motívov, ktoré definovali hororový žáner - upíri, voodoo, voskové múzeá... Dnes divákom už bohužial tieto motívy pripadajú skor komické a dávajú prednosť moderným verziám, kde pomalé tempo a hororová atmosféra je nahradená akciou a charizmatický herci naivnými teenagermi. Verte mi však, že tieto staré príbehy v sebe stále skrývajú obrovskú silu, treba si len nájsť správny čas, zahodiť predsudky a poddať sa. Dosť možne že objavíte niečo, čo vám zmení pohľad na hororový žáner, ktorý je v dnešnej dobe tak veľmi skreslený . (8.5/10) (11.05.2010)

Příjemnej a zábavnej povídkovej horůrek složený z pěti příběhů, z nichž jeden vyprávěním provází. Hlavní osu tvoří strašidelný dům, který je obestřen řadou podivných úmrtí. Žádnou originalitu nehledejte, hlavní slovo zde má atmosféra a ta je vyloženě creepy jak má být. Tajemný zabiják, voskové muzeum, čarodějnictví spojené s woodoo, upíři. Totální žánrovka. Herecké obsazení bezvadné a k hororovým filmům patřící - Peter Cushing, Christopher Lee nebo božská kráska Ingrid Pitt. Kvalita po všech stránkách. (10.02.2023)

A hele, ono je to docela fajn! Což je též zásluhou faktu, že se jedná o povídkový film, kde je každý docela odlišný, někdy parafrázující (Příběh o spisovateli, který v domě šílí), někdy vážně míněné (tam zas excelují lícní kosti, co zničily Alderaan) a pak zas sršící nadsázkou (Herec mnoha upírských rolí). A v té povídce, co jsem nezmínil zase exceluje Hrabě Dooku/Saruman/MužSeZlatouZbraní/WickedMan/Drakula, sir Lee, takže taky moc fajn. A jelikož jsou povídky relativně krátké, tak i přes nepříliš nadaného scénáristu a občas prkenné dialogy má tenhle Dům, z něhož čiší krev co nabídnout. (28.02.2017)

Remeselne je The House that Dripped Blood síce zručne nakrútený, ale zároveň je dobrým príkladom toho, prečo nemám rád poviedkové filmy. Na rozdiel od celovečerných filmov sú až obsesívne zaťažené na záverečnú pointu, ideálne vtesnanú do posledného záberu, po ktorom nasleduje strih a unudené rozprávanie rozprávača. Nehovoriac o nevyrovnanosti príbehov - ten prvý je televíznou rutinou, druhý operuje skvelými farbami a Cushingom, ale pointa je generická, tretí je nalepší, lebo viac pracuje s atmosférou ako sa spolieha na záverečný zvrat a posledný je fajn obhliadkou za gotickými horormi. (07.11.2020)