Sirôtka

Trochu jinak, třeba "zrození filmu pro diváka": Na tento film (árvácska, vlastně maceška, od árva (sirotek), česky ale skvěle "chudobka") mě upozornil asi před deseti lety Jirka Raška ze Džbánova u Vysokého Mýta s tím, abych se přece jen na něj raději nedíval. Když jsem se ptal proč, odvyprávěl mi scénu s melounovým kloboukem. Asi před pěti lety jsem si film stáhnul a při kontrole dat narazil právě na "melounový klobouk", a uvědomil si, že na tento film opravdu nejsem dosud připraven. Včera jsem se byl se sousedem Josefem Mrkosem koupat v Mělkovickém rybníku, a večer ho pozval na film. Napadla mě Árvácska, je to padesát let od natočení, ve dvou, a u vína z červeného rybízu, by se to mohlo zvládnout. Ovšem zvolil jsem špatného partnera; při filmu mi začal vyprávět o jiném filmu, který kdysi viděl. Bylo obtížné ho neslyšet, a na diváckém zážitku se to nespíš přece jen podepsalo. Zpátky to však vzít nelze.... Chudobka je Popelkou, na kterou nečeká krásný a bohatý princ. Chudobka je vybrána na trhu s otroky/sirotky, aby - podobně jako dobytek - vykonávala otrocké práce a byla každému po vůli. Jejím vnitřním životem je fantasma o matce, která si pro ni příjde, až postaví dům; jediným blízkým podvedený stařec. A prostředí ve kterém žije: bigotní křesťanská rodina, která svoje zločiny přenáší na nevinné. Pozn.: Zde se zřejmě jedná o "kalvínské" rodiny (s helventským vyznáním víry - zhruba 30% věřících v dnešním Maďarsku). Kalvínská víra, zvláště učení o predestinaci a hmotném úspěchu jako předzvěsti spásy, mnohým Maďarům zřejmě dodnes konvenuje. Tomáš Evan v "Ekonomické myšlení Jana Kalvína" postuluje: "Jan Kalvín přijal jednoznačné instituci majetku, která je pro naše chápání stěžejní, jako instituci Bohem ustanovenou a bohatství jako Boží dar. Věděl, že Bůh chce, aby lidé žili v dostatku, ba dokonce, aby měli víc, než bezprostředně potřebují." Film je o těch, kteří proklamují "Desatero", ale krádež, vraždu, nectění otce svého atd. mají již v mysli nebo je již provedli. (28.08.2017)

Jestli je jen zlomek pravdy z toho co jsem viděla ze života na maďarském venkově a o sirotcích té doby, tak to bylo něco zdrcujícího. A maďarština k té tvrdosti a syrovosti ještě přispěla. Pravdou je, že se mně některé scény zdály až nerealisticky vyhrocené, ale malá Zsuzsa Czinkóczi si za svou Chudobku tu hvězdu navíc zaslouží, protože už jen ty podmínky v kterých hrála, pro ní musí být dodnes nezapomenutelným zážitkem a neřekla bych, že zrovna příjemným. (02.10.2014)

Velmi depresevní záležitost, zmar a zase zmar. Příběh holčičky - opuštěného sirotka, kterého se ujímají náhradní rodiče jen s vidinou státních dětských příspěvků a který je všude jen neochotně trpěn, je zpracován maximálně realisticky, až nepříjemně dokumentárně. Film je do značné míry natočen hodně schématicky a souhra událostí je mnohdy až přehnaně nepříznivá (náhradní rodiče jsou vždy téměr psychopati, milujícím lidem je dívka hned odebrána nebo rychle umírají), ale vše to vyvažuje velmi realistické ztvárnění doby (maďarský venkov 20. let 20. století) a hlavně herecký výkon dětské představitelky, který je velmi přesvědčivý. Mnohé scény se mi bohužel vryly pod kůži asi na hodně dlouho (scény trestání pálením žhavým uhlím, znásilnění...) a film rozhodně nedoporučuji labilnějším povahám, trpícím depresemi. (09.09.2009)

Na podobné, spíše lyrické než dějové filmy, prostě moc nejsem, i když se musí uznat, že László Ranódy a Gyula Mészáros vytvořili zajímavé scény a mnohdy skutečně velmi zajímavé obraz, které se jen tak nevidí a které vás jen tak nenapadnou. Už jen ta plakátová scéna s jedením melounů má v sobě něco krásného. (14.06.2016)

Neveselá realita, co se děje týče. Je to celé o krutosti i tom, jak může být hluboká beznaděj dětské existence. Film, na který se bohužel nedívá ani trochu lehce. Film, v němž je obětí dítě. Film vyniká promyšlenou depkou ve všech složkách. Snaha dát filmu naléhavější platnost, estetizující dětskou nahotou v zobrazení, je podle mého názoru dílčí nedostatek filmu. Bylo to přehnané. Každopádně je to jeden z nejsmutnějších filmů, které jsem kdy viděl. (18.07.2016)