Matky, které našly sílu žít (E05)

Jak najít duševní rovnováhu po traumatu, které člověka zasáhlo náhle a zvnějšku? Tři matky ve filmu Olgy Sommerové se do psychiatrické péče dostaly po tvrdých ranách osudu – velké rodinné tragédii, znásilnění v dospívání a po přepadení nezvaným návštěvníkem doma v ložnici. Když opadl prvotní šok, časem se dostavily vážné psychické problémy... „Stalo se to v roce 2015, my jsme vjeli s manželem do myčky. A kdyby tam on nebyl, v tu chvíli, tak mně by bylo jedno, jestli tu myčku rozbiju, ale já bych z toho auta musela utéct. Hrozný pocit, že se udusím. Ale on tam byl, tak mě chytil za ruku, a já jsem mu říkala, je mi špatně, mluv na mě, anebo vylez a zařvi, ať to zastaví, ať pustí nás ven, protože já musím dýchat. To byl první náznak, že se něco děje, že něco není v pořádku,“ vzpomíná Pavlína Peniaško. „Prostě všechno je špatně. Nechce se ti jíst, nechce se ti ani umýt, učesat a ustrojit se, a pak nejhorší je, když přijdeš k lékaři a tam ti psycholog nebo psychiatr řekne, víte co, kupte si svetr a běžte k holiči a ono to bude dobrý. Protože vcelku vypadáte dobře. Tak to tě úplně dorazí,“ vypráví Renata Stehlíková. Moderátorku Lucii Vopálenskou dohnala děsivá zkušenost z nočního vloupání. „Já jsem pořád čekala, že ten člověk přijde znova. Nebyla jsem schopná jít do kuchyně, přes kterou přišel skrz okno, nebyla jsem schopná tam umýt nádobí skoro dva roky. Postupně jsem přestala zvládat spoustu věcí, bála jsem se lidí, blízkosti, to ovlivnilo moje vztahy, protože jsem nemohla s nikým žít,“ popisuje Lucie. Film režisérky Olgy Sommerové Matky, které našly sílu žít, vypráví o tom, že překonat vážné trauma s psychickými následky jde vhodnou medikací a psychoterapií, ale je to běh na dlouhou trať. (Česká televize)