Veselé vánice

Tyhle příběhy o různých lidských osudech, které se nějakým způsobem protínají úplně zbožňuju, takže když jsem si přečetla obsah hned jsem šla do toho. A rozhodně jsem nebyla zklamaná. Příběhy byly skvělé, některé smutné, nebo dojemné, jiné trochu humorné. Hlavní hrdinové mě také bavili, nenašel se nikdo, jehož příběh by mě nudil. Líbilo se mi, že zde byly zobrazeny různé lidské charaktery, ale také jejich (mnohdy nenaplněné) touhy a sny. Navíc jsem si u toho skvěle odpočinula od toho vánočního shonu, takže nemohu hodnotit jinak než plným počtem. Norové zkrátka umí. (20.12.2022)

Pětihvězda není naprosto zasloužená, takhle milá civilní dramata jsou ale zvlášť kolem Vánoc poměrně potřeba a po předloňském prožití svátků po boku Vánoc u našich jsem vyloženě vděčný, že se mi letos dostalo obdobného zážitku. Většinu z nepřeberného množství postav jsem si poměrně rychle oblíbil a byl zvědavý na jejich další osud. U 5. epky byla i slza uroněna. [viděno na Netflixu] (31.12.2022)

Další vánoční série - už klidně můžu říct - od mého oblíbeného tvůrce. Letiště, Vánoce a několik méně či více zajímavých příběhů naprosto stačí k tomu, aby se člověk na pár hodin odreagoval a zapomněl na všechny tlaky kolem. Nebudu tu házet superlativy, ani z toho dělat nezapomenutelné veledílo, ale stejně je to pro mě letos vánoční objev roku. (30.12.2022)

Jako kdyby nestačilo, že si z olympijských her vozí víc medailí, než zbytek světa dohromady…Trochu jsem to hodnocení zaokrouhlil, ale tohle pro mě bylo tak nečekaný překvapení, že jim tu epidemii vánočních zázraků, jíž nelze v žádném případě uniknout, rád a s dojetím odpouštím. Letos už jsem to psal u filmu Prázdniny- roky čekám na pocity, které ve mně kdysi vyvolala Láska nebeská a Veselým vánicím se to téměř podařilo- je to fakt neobyčejně milý, citlivý a v tom nejlepším slova smyslu vánoční. (26.12.2022)

Rozmary matky přírody uvězní těsně před vánoci skupinku lidí na letišti v Oslu….asi je jasné, co nám Ježíšek nadělí. Ten našel lásku, ten sám sebe, ten změnil pohled na svět a ten na svůj život… průhledné, jako čerstvě umytá výloha. Per-Olav Sørensen však tohle přeslazené cukroví umí dávkovat. Přirozeně, citlivě, lidsky. Když využívá vánoční svátky, tak nijak kýčovitě. Když pracuje s emocemi, tak netlačí na pilu. Ani jedna postava či její story není na obtíž, všichni dělají, to co jim jde nejlépe a co je nejlepší pro diváka. V kombinaci sváteční volno-nemoc, splnily Veselé vánice přesně to, co měly a já je zkonzumoval, dalo by se říct, na jeden zátah. (28.12.2022)